Podpora Mgr. Vítězslavě Baborové, radní Jihočeského kraje za KSČM

Krynický Martin
Gymnázium Třeboň, Na Sadech 308
Na Sadech 308
379 26
Třeboň
Jihočeský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Martin Krynický je naším třídním učitelem již druhým rokem. Když jsme ho spatřili první den, nestačili jsme žasnout nad tím, jak k nám byl přátelský. Ihned nám nabídl tykání. Nejdříve chvilku trvalo, než jsme si zvykli tykat učiteli. Postupně jsme začali zjišťovat, jak dobrého učitele jsme dostali. Jak po stránce výuky, tak po stránce mimoškolních aktivit. Martin učí matematiku a fyziku na našem gymnáziu. Výuku vede podle vlastních učebnic, které si sám napsal a jsou volně dostupné na internetových stránkách www.realisticky.cz. Svou metodou výuky dokáže ozvláštnit každou hodinu. Buď pomocí vtipných slovních úloh, nebo jen obyčejnými - zdánlivě nudnými fyzikálními pokusy, které se pod jeho rukama mění v zábavnou formu výuky. Mimo školu s námi podniká aktivity v jeho i v našem volném čase (o víkendech, o prázdninách...). Na těchto akcích se jako třída hodně poznáváme a stále sbližujeme. Martin si vymýšlí i svoje hry, které jsou zábavnou náplní těchto společných akcí. Například jsme navštívili Gymnázium ve Strakonicích, kde Martin několik let působil. Dále si s námi ochotně prodloužil školní výlet místo jediného pátečního dne na celý víkend a již druhé Vánoce pro nás uspořádal společnou \"besídku\" s přespáním v tělocvičně. Martin je pro každou legraci, ale i přesto má u žáků autoritu.
Příhoda
Utržený kohoutek
Na náš školní výlet jsme se vydali do lesů poblíž Třeboně, kde jsme byli ubytováni v terénní stanici Hajnice, patřící pod CHKO Třeboňsko. Výlet byl naplánovaný na tři dny. S tím, že první den - pátek - bude probíhat biologická exkurze. Po exkurzi byl naplánovaný \"konec\" programu. Ale téměř celá třída zůstala na Hajnici po celý víkend. Už předem jsme si dohodli kdo, kdy a co bude vařit k večeři či k snídani. Společně jsme nakoupili potraviny na celý víkend a užívali si letního slunce. Hráli jsme spoustu nových her, které nikdo z nás neznal, ale teď jsou našimi nejoblíbenějšími. V sobotu se před večeří hrála jedna z těch nejzajímavějších. Bitva o prapor. Pravidla hry byla jednoduchá, každý pro začátek dostal nějakou munici. Munice = namazaný rohlík v pytlíku. Bojovaly proti sobě dva týmy a to tak, že kdo byl sestřelen rohlíkem, musel ho sníst a odhodit všechny náboje, které si do té doby nasbíral. Nebylo by to nic těžkého, kdyby pomazánka do rohlíků byla opravdu pomazánkou. Ne všichni měli však to štěstí. Někteří jedli rohlíky se zubní pastou, s kečupem nebo dokonce s česnekem. Hra se dohrála s obrovským nadšením. Cílem hry bylo sebrat prapor, které hlídalo jedno z družstev bez toho, aniž by vás někdo sestřelil. Všichni byli pochopitelně z rohlíků plní, a tak nikdo neměl na večeři ani pomyšlení. Nakonec všem vyhládlo. V tento den měl být k večeři těstovinový salát. Při jeho přípravě ovšem došlo k menší nehodě. Když jeden z vařících chlapců pouštěl studenou vodu, aby se pod ní mohly ochladit těstoviny, zůstal mu kohoutek v ruce. Voda tryskala z vodovodu silným proudem. Nebýt pohotové spolužačky, která proud rukou zarazila a začala okamžitě organizovat záchrannou akci, byly by následky trochu katastrofálnější. Když jsme sehnali Martina, aby šel zastavit vodu, byl z nás doslova na prášky. Nikdo ho neviděl nikdy tak rozzuřeného. Jeho manželka, která přijela za námi na rohlíkovou bitvu nás uklidňovala, že za chvíli Martin vychladne. On však neustále rudý vzteky běhal po domě a hledal nářadí, kterým by mohl kohoutek opravit. I když nářadí nenašel a údržbář nebyl k sehnání, během chvíle začal opět o situaci vtipkovat. Tak jsme si k večeři dali rozvařený těstovinový salát, večer jsme se sprchovali na dvě etapy (jedna půlka ucpávala utržený kohoutek a druhá se sprchovala). Na záchod se chodilo do lesa a voda na pití se chytala z utrženého kohoutku. Tenhle první výlet, byl jednou ze skvělých akcí, na které budeme všichni dlouho vzpomínat. Jako ostatně na všechny ostatní Martinovo akce.