DRDS

Postup vedení ČRo v kauze faktického zrušení DRDS (kauzou se bezpochyby stává a o zrušení se rovněž dá hovořit) je ukázkou bezpříkladné arogance. Zejména mě pobuřuje, jak hrubý je k manželům Fléglovým. Kvalitu práce s dětmi, kterou věnovali většinu svého života, si kdokoliv může ověřit najde-li si jen čas a poslechne si záznam živého vysílání z posledního letního soustředění v Želivě na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3222085.

Nechápu, proč by se náhle pozice uměleckého vedoucího DRDS měla stávat časově omezenou funkcí, na kterou se po určené době má vypisovat vždy nové výběrové řízení. Každý, kdo se soustavně věnuje dětem a mládeži, dělá to srdcem, jinak to ani nejde. Fléglovi jsou svým svěřencům zasvěcenými učiteli, přáteli a tím nejkrásnějším vzorem. Stejným, jaký byl Miloslav Disman předchozím generacím „Dismančat“. Všichni víme, jak málo pozitivních příkladů mladí dnes kolem sebe mohou vidět. Dismančata nejsou žádná kasta, jsou to normální kluci a holky, jen mají větší štěstí a do života si ze souboru odnášejí lepší výbavu.

Pevně věřím, že se vedení rozhlasu chytne za nos, nepřipraví samo sebe o jednu ze svých nejvýraznějších a nejlepších součástí, že se manželům Fléglovým omluví, a na současnou situaci se bude vzpomínat jen jako na epizodu.

Václava Smetáčková