Petice Evropskému parlamentu za navrácení českých dětí do ČR

Barnevernet je státem legalizovaná mafie zabývajíci se krádežemi dětí ve prospěch lety incestního křížení (pokud se o něm někdo vůbec dověděl, tam bylo často trestáno jenom směšnými pokutami) zdegenerovaného norského genofondu. Proto se zaměřují především na negermánské, tedy slovanské a pobaltské děti, které mohou jejich zchudlý genofond obohatit. Genový deficit se snaží také snížit neřízenou imigrací, což je vzhledem k etnicitě imigrantů jistou cestou do pekel. Barnevernet je vlastně mocenský aparát pověřený jejich znárodňováním ve prospěch Norska – pod záštitou údajné nedotknutelnosti jejich lidských práv. Na to lidé slyší a tím se dá, zvláště v pseudohumanismem zdegenerovaném Norsku, obhájit jakákoliv křivárna. Jde o gigantickou organizaci s gigantickým rozpočtem (na úkor vskutku drakonických daní), rozlezlou ve všech sociálních sférách jako nenasytná chobotnice, před jejímiž chapadly nikdo neunikne. Bohužel to, jak se chovají, jim umožňují norské zákony, které (jak praxe ukázala) ani zdaleka nemusí respektovat mezinárodní právo. Barnevernet ani nemá povinnost rodičům sdělit, proč jim bylo dítě odebráno, přičemž záminkou může být cokoliv - rvačka ve škole, udání sousedky, názor učitelky, nedostatek ovoce v ledničce, nedostatečná plocha psacího stolu, které má dítě k dispozici a jiné malichernosti. Prostě na koho se Barnevernet zaměří, toho dostane. Dítě je zbaveno rodičovské lásky, tepla domova, rodinného zázemí, bezpečí a blízkých vztahů a stává se prostředkem byznysu. Soudy, které rozhodují o budoucnosti dětí z jiných zemí jsou uzavřené a nejsou na jejich jednání pozváni ani zástupci z ambasád a zahraniční ochránci práv. V mnohých případech dochází k účelovému zatajování a falšování výpovědí. Proto se všecky kauzy dětí, odebraných z často malicherných důvodů táhnou tak dlouho a často se ani nevyřeší. A pokud už na nátlak okolního světa ano, tak nějak do ztracena. Nevím o jediném případu, kdy by se Norsko za neprávem odebrané děti nějak omluvilo, natož tak vyplatilo nějaké kompenzace postiženým rodičům. Ti se přitom nezřídka uchylují i k sebevraždám. Je to natolik nelidské, že se to rozum zdráhá přijmout, leč jde o holý fakt.

A tahle země je nám dávána za vzor? Nebudeme si zde nic nalhávat. Dnes je nadevše jasné, že Norsko není žádná demokratická země, nýbrž totalitní stát, kde vládne mocenská socialistická aparatura v čele s mafií Barnevernet, sociálním systémem, který ideově vzešel – jak zde již bylo uvedeno - z nacistického programu Lebensborn a to mluví samo za sebe. Bohužel se najde jen málo ochoty proti těmto nekalým praktikám otevřeně bojovat, neboť řada zainteresovaných evropských zemí je významnými příjemci tzv. Norských fondů, tedy držhubného, které si může Norsko dovolit díky obrovským zásobám ropy a zemního plynu, které jsou plně pod jeho kontrolou. A tak i my budeme dlouho štěkat, ale nakonec sklopíme uši a necháme si vše líbit. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.