Hynku, Viléme, Džamilo! Nepřátelé Ruska aneb to už ani není výraz loajality, to je chronicky demagogická kariérská pomatenost!

  Krátce úvodem. Paní  dr. Džamila Stehlíková je jednou z těch možno také říct imigrantů, požívající statut tzv. „naturalizované“ Češky. Původem z Kazachstánu, přes vysokoškolská studia v Moskvě, která absolvovala ještě za totality a za  „bolševika“, tedy zadarmo, možná i ze spekulativních důvodů se provdala za Čecha, se kterým odešla z SSSR a aby se také nakonec, využívajíc změny politického klimatu a potažmo režimu v ČSSR, prezentovala jako člověk, který je kritický k nejen k režimu v bývalém SSSR, ale dnes i výrazně proti samotnému Rusku.

Její protisovětské, resp. protiruské ideologické názory,  nebo lépe řečeno prozápadní loajalita a sympatie k politikům, kteří západní politiku proklamovali (proklamují) a prosazovali (prosazují), ji dovedla až do komnat Václava Havla,který její politickou angažovanost ocenil tím, že po pěti letech bylo jeho přičiněním paní Džamile Stehlíkové uděleno (v rozporu  s platnými zákony) české občanství. To a mnohá další významná loajální politická angažovanost v rámci jistých politických kruhů ji vyneslo až na post ministryně pro lidská práva, tedy post stejně problematicky (ne)realizovaný, jako dnes za  ministra J. Dienstbiera. Ostatně celková její kariéra je, vzhledem k tomu, že je naturalizovaná občanka ČR, více než pozoruhodná, viz Wikipeida.cz.

VICE-Hynku, Viléme, Džamilo! Nepřátelé Ruska aneb to už ani není výraz loajality, to je chronicky demagogická kariérská pomatenost!