Petice za zrušení Vánočního koncertu kapely Adorare 18.12.2016

#96: Tomáš, 13 let -  

 Ano, od dob, kdy církev začala ztrácet svoji moc a přestala se podílet na veřejném životě, došlo k velkému hospodářskému a technologickému boomu, ale s úpadkem víry šel ruku v ruce úpadek morálky. Teď myslím prostý lid, ne církevní předáky, kteří se často utápí v hříších a do církve často míří jen dle principu, že pod svícnem je největší tma. Komunismus nebyla ideologicky tak zlá myšlenka, v mnohém se křesťanství podobal, ve své sociální rovině, kdy poukazoval na slabší, jenže co sem komunismus zanesl tím, že vykořenil z veřejného prostoru víru a nahradil ji ateismem, bylo zničující. Opadl tím respekt z všemohoucí vyšší autority, člověk se náhle zpovídal jen nedokonalým světským zákonům a protože kde nebylo svědka, nebylo soudce, člověk mohl rázem cokoliv. Výsledkem desítek let trvající ateistické doktríny je, že lidé mají pokřivenou morálku, společnost prostupuje sobectví, lež a přetvářka, zkrátka člověk se stal člověku vlkem. Jenže nic není věčné. Nastal čas individuality, lidé již nevidí smysl svého života v rodině, chtějí se bavit, ze strachu z toho, že po smrti již nic nebude, si chtějí co nejvíce užít svůj čas na tomhle světě, popř. budovat kariéru, hnát se za bohatstvím (bohužel materiálním bohatstvím bylo nahrazeno bohatství duševní), ne ztrácet čas výchovou dětí, populace tedy pozvolna vymírá, mladí lidé nejsou, staří se stávají přebytečnými, nejlépe je odklidit co nejdále, aby nezatěžovali lehkovážný a svobodomyslný život jejich potomků. Tohle ideologické vakuum ale nebude mít dlouhého trvání, život bez víry je životem bez vyššího smyslu, vlastní já se stalo absolutní předností, egoismus nahradil touhu po společném dobru, naše pokolení již nemá budoucnost, náš věk skončil. A tak nás nakonec nahradí jiní, silnější, kteří své víry a hlubokého přesvědčení dosud nepozbyli.

Tohle už tu přece jednou bylo, poživačný pohanský Řím skončil ze stejných důvodů jako je u svého konce tahle civilizace. Antika také přinesla světu spoustu pokroku, ať hospodářského a technického, tak na poli filosofie, ale byla limitována pozvolným úpadkem morálním, který byl nakonec tak neúnosný a impérium bylo tak slabé, že hedonistické pohany nakonec přerodili progresivní křesťané. Císař Konstantin vycítil, že je konec starých pořádků a začal směřovat ke křesťanství. Stejně takto ideologicky prázdná Evropa stojí před branami nových pořádků, duše bez těla jen přežívá ze své podstaty. Ať se nám to líbí, nebo ne, přichází islám, který opět zaplní to duchovní prázdno. Pragmatici jako tehdy Konstantin na islám přejdou, zbylé hrstky svobodomyslných ateistů procitnou ze svého omamného snu až příliš pozdě na to, aby mohli něco změnit, velkolepá party skončí, otěže již nebudou v jejich rukou a zde dne na den se ocitnou marginalitou, které nezbyde než se přizpůsobit těmto novým pořádkům, nebo dožít zbytek života zdrceni někde v ústraní. Nebudou první ani poslední, protože lidstvo je nepoužitelné a stále se točí v bludných kruzích.