Hudební a výtvarná výchova jako pevná součást základního vzdělávání a všem dětem možnost setkávání s dalšími uměleckými obory

Vzkaz panu ministrovi "muzikologovi" a jeho "Jagům"
Georges Auric napsal o Beethovenovi : „Jistě nikdo nemá větší smysl pro pouhou řeč zvuků s jejími nádhernými a vzrušujícími řadami melodií, harmonií a rytmů vázaných toliko geniem, tvůrcem, jenž o sobě říká, že nemá co do činění s naším omezeným a neplodným světem“. Pravým zázrakem hudby je, že žádné jiné umění nás tak neodpoutává, nezbavuje nás tíže lidskosti jako ona. Unáší nás daleko a daleko od slov či pojmů, jež nás v denním životě ohrožují na každém kroku.
A ještě jedna velice inspirativní úvaha B. Kurase:
"Západní sebemrskačství začalo pozvolna probublávat na povrch nejprve nenápadně v moderním umě­ní, které už koncem 19. století, kdy si většina Západu ještě užívala optimistické pohody a civilizačního sebevědomí, zahájilo zprvu nenápadnou, inovativně lákavou a dobrodružně napínavou demontáž kulturních struktur do té doby stojících na úsilí o harmonii, dobro a krásu. Prohlásilo je za banální buržoazní kýč a pustilo se do jejich demontáže v abstrakci, kubismu a surrealismu. V architektuře se pestrá secesní rozšafnost a veselost rozplynula v strohých škatulích funkcionalismu. Oktávovou harmonii, která za tisíciletí vytvořila melodické nádhery sahající k Božím nebesům, rozechvívající a laskající duši, dojímající k slzám a inspirující k tvořivému životu, nahradila kakofonie a břinkot drásající nitro a odcizující člově­ka od samotného zdroje bytí. Zapomínající na Platonovo varování, že "přechod na nový typ hudby je něco, před čím je nutné se mít na pozoru, neboť narušením typu hudby se rozvracejí ty nejzákladnější politické a společenské konvence". Tisícileté usilování o krásu a harmonii se avantgardní dekonstrukcí změnilo až ve zbožňování ošklivosti a falše, které západnímu umění vládne dodnes a bahní se v hnusu . Vědomí přirozeného řádu a sounáležitosti s přírodou a vesmírem se rozleptalo pocitem odcizení, vykořenění a ztráty smyslu"
A ná závěr jen jeden antický teorém : "uměním krásným se uč, neb krášlí ducha a jemní mravy" M.A. Aurelius v hovorech k mládeži
Josef Vondráček