Demise vlády a jmenování vlády skutečných odborníků.

Profesorka Dvořáková: Láme se chleba. Přišel čas stíhání politiků

"Je zjevné, že se v tuto chvíli hraje o hodně a že rizika pro část naší politické elity nikdy nebyla tak veliká. Začínají vyšetřování, které je nyní obtížnější zastavit, protože ztráta pozice 'vrchního zametače' a faktická neodvolatelnost policejního prezidenta, omezují prostor pro přímé politické zásahy," píše politoložka. Čím dál více vzrůstá nervozita mezi politiky, každé vyšetřování totiž potenciálně ohrožuje i politiky z dalších stran.

Nejinak je tomu prý v kauze Davida Ratha, která začíná mít nebezpečné rozměry. Kraje nefungují jen čtyři roky, nemocnice předtím nakupovaly také přístroje a léky, platily nejrůznější služby. A také nemocnice nespadaly a nespadají jen pod kraje. " A financování volebních kampaní politických stran? To je sud s výbušninou, na kterém sedí politici i aparát všech parlamentních politických stran," píše Dvořáková.

Podobně podle ní fungují i další kauzy jako je CASA a obecně nákupy na ministerstvu obrany už od 90. let, PROMOPRO, Opencard a další podivné aktivity na pražském magistrátu nebo čerpání evropských peněz. "To vše se dotýká různých mocenských skupin uvnitř vládních stran i opozice, leckdy v propojení napříč politickým spektrem. Pro občana je situace dost nepřehledná a obtížně se interpretuje," píše politoložka.
Nebezpečný je útok na základní principy právního státu

Vedle osoby Petra Lessyho, kdy se strany rozhodují, zda jít policejnímu prezidentovi po krku nebo zda jej naopak podpořit, se prý vnitřní koaliční pnutí a obavy promítají i do jmenování Lenky Bradáčové jako vrchní státní zastupitelky. "Přitom ono vlastně nejde ani moc o jména; to, co je v současnosti skutečně nebezpečné, je útok na základní principy právního státu. Připomeňme spíše již dlouhodobou snahu politiků delegitimizovat justici, počínaje Ústavním soudem, přes soudy další," vysvětluje Dvořáková.

Nebezpečí prý představuje i přístup k právnímu systému České republiky u nového ministra spravedlnosti. "Jeho domněnka o tom, že Nejvyšší státní zástupce je prostě jeho podřízeným, je skutečně mylná; jde o samostatný ústavní orgán, který, byť je součástí moci výkonné, nepodléhá politickým příkazům," píše dále politoložka. Možná jde ze strany ministra o neúctu k zákonu či neznalost zákona. V horším případě prý jde o naprosté nepochopení základních principů fungování ústavních systémů, kde princip určitých sdílených pravomocí, mechanismů brzd a protivah má především bránit zneužívání moci.

"A to je přesně to, o co se tu nyní hraje – o udržení či rozšíření prostoru, které umožní politikům kontrolovat státní zastupitelství, policii, soudy. Lepší ministr spravedlnosti z tohoto hlediska zřejmě nemohl být vybrán," je přesvědčena Dvořáková a svůj komentář uzavírá návrhem: "A tak mne napadá, nemohli bychom zavést praxi, že by místo toho, aby prezident jmenoval nové ministry na návrh premiéra, by premiér vypisoval výběrová řízení na ministra? Zabránilo by se tak alespoň bleskovým výměnám na postech ministrů, kdy možná vládní křišťálová koule nepřinesla úplně nejšťastnější návrh na nového ministra spravedlnosti".