Demise vlády a jmenování vlády skutečných odborníků.

Přesto, že jsem byl 40 dlouhých let policistou a byla mi zákonem zakázána jakákoliv politická činnost, vždy jsem politickou situaci sledoval. Nebylo mi totiž – ani jako policistovi, ale zejména jako občanovi tohoto státu – jedno, co se zde v politice děje, kdo zde vládne a také, jak a jaké to má dopady na většinu našich slušných a pracovitých občanů.

Je třeba nic nemlžit a otevřeně říci, že všichni slušní a pracovití občané byli v roce 1989 a v letech následujících fakticky podvedeni planými pseudorevolučními sliby těch, kteří pod promyšleně maskovanou rouškou jakési pofiderní svobody pro všechny chtěli rozkrást, a také rozkradli, takřka veškerý státní majetek, který zde v roce 1989 byl. Sami se obohatili na úkor lidu této země a ještě nyní, 22 let po této doslova politické tragédii pro naše pracující, se snaží činit vše k dokonání naprosté zkázy, jejichž tečkou by měly být zcela protilidové církevní restituce.

Většina našich občanů jásala, když jim Václav Havel tehdy říkal, že: “…naše země nevzkvétá…“, čemuž rozuměli tak, že pod jeho vedením vzkvétat bude. Dali mu za pravdu, když říkal, že „…většina z nás bydlí v panelácích připomínajících králíkárny…“, což pochopili zřejmě tak, že za jeho vlád bude každému občanovi postavena vila s bazénem na státní útraty a otevřením hranic bude každému z nich přidělen bezplatný poukaz na cesty do vysněných kapitalistických zemí a jako přídavek pak, na cesty do práce, luxusní Mercedes. To si skutečně někteří, byť slušní a pracovití, ale buď zcela nevzdělaní, primitivní či lehce přihlouplí občané tehdy mysleli. Proto také svorně nadávali na KSČ, která jim to tehdy celých 40 let neumožnila, která jim jen stavěla ty „králíkárny“ a dávala jim je dokonce zadarmo, aby nemuseli bydlet pod mostem. Dávala práci všem, kteří chtěli pracovat, ale také nutila pracovat ty, kteří se jen flákali a vedli příživnický život, což se jim dost nelíbilo a dnes je řada z nich v pozici velkých podnikatelů či dokonce politických činitelů a dále beztrestně tunelují naši zem a její bohatství. Zajišťovala novomanželské půjčky, aby si mladí měli za co zařídit byt. Dávala příspěvky na děti, stavěla jesle a školky, kde byly umísťovány všechny děti podle potřeb za naprosto symbolických 100,- Kčs měsíčně, včetně jídla, a v závodních zařízeních pak zcela zdarma. Organizovala tuzemské rodinné rekreace za 120,- Kčs na 14 dní pobytu, zahraniční rekreace za 320,- Kčs, pionýrské tábory za 100,- Kčs za třítýdenní pobyt dítěte. Zcela zdarma pak byly sportovní oddíly a jiné zájmové kroužky, aby měly děti náležité vyžití, byl rozvíjen jejich talent a nepropadli lajdáctví a drogám. Revoluční situací pobláznění občané poněkud přehlédli, že tehdy stál litr benzínu 1,70 Kčs a litr nafty 0,90 Kčs, rohlík 30 haléřů, houska 45 haléřů, máslo 7,- Kčs a celý bochník chleba, který však byl tak kvalitní, že vydržel i déle než týden měkký a nezplesnivěl, pouhých 3,60 Kčs. Lidé v revoluční euforii uvěřili slovům ekonomicky vzdělaného Václava Klause, který se vzhlédl v Margaret Thatcherové, že když si budou deset let utahovat opasky, budou se poté mít jako pracující v Německu či ve Švýcarsku. Uvěřili tomu, že když do země přijde zahraniční kapitál, že budou mít vyšší platy a lepší práci. Uvěřili kuponové privatizaci, když ji propagoval Viktor Kožený za přímého řízení Václava Klause, atd., apod.

Dnes již však i ti nejdůvěřivější lidé práce – kam sociologicky řadíme nejen všechny dělníky, ale i řemeslníky, rolníky, drobné podnikatele, ale také nižší (nikoliv vládní) úředníky – pochopili, že to všechno byly jen účelové lži, které měly posloužit pouze k tomu, aby slušní, poctiví a pracovití lidé novému režimu uvěřili. Aby neprotestovali, když byli vyhozeni z práce, aby se nebouřili a aby pořád nadávali na minulý režim a KSČ, což masívně podporovaly zejména všechny hromadné sdělovací prostředky. A tak vlastně, pod rouškou svobody a demokracie, umožnili „potichu“ vytunelovat takřka celou naši – do té doby docela bohatou – zemi. Lidé dnes již vidí, jak dopadly naše strategické podniky, hutě, ocelárny, hliníkárny, zbrojovky, jak na tom jsou dříve špičkové podniky Škoda, Tatra, Zetor, Aero, Jawa, Chepos, Koramo, Paramo, Ostramo, Tesla, Frigera a další. Ale také to, kdo vlastní u nás působící banky, spořitelny a pojišťovny a také, kam z nich jdou veškeré zisky.

Proto již tito „lidé práce“ nebudou nadále volit žádnou pravicovou stranu, neboť už pochopili, že Občanskou demokratickou stranu (ODS) – která je složena většinou z bývalých stranických potentátů a ředitelů, kteří vytunelovali jimi řízené státní firmy ve svůj prospěch, jejich přisluhovačů, lobbistů a dalších poskoků – volí pouze nejmajetnější podnikatelé, kterým právě tato strana umožnila jejich majetky získat, a kteří dnes chtějí platit co nejnižší daně....
http://www.vasevec.cz/blogy/pochopi-uz-konecne-vedeni-cssd-ze-dela-zasadni-strategicke-chyby