Petice proti rušení praktických škol

Pokud zástupci MŠMT argumentují rušení ZŠ praktických tím, že ušetří miliardy, vidím to spíše jako chiméru. Jestliže dětí s lehkou mentální retardaci (dále jen LMR) integrované v běžných ZŠ, chceme skutečně vzdělávat, nikoli je tam "jen posadit", by bylo nutné snížit počty žáků ve třídě s integrovaným žákem s LMR na 10-12 dětí + na každé škole zajistit speciálního pedagoga a ke každému integrovanému dítěti asistenta pedagoga. Což, se obávám, bude finančně náročnější než zachovat stávající systém. Ani tak by integrované děti neměly vyhráno. Proč? Jelikož by neměly potřebný klid a prostor na osvojení a soustávné opakování učiva dle svých osnov, zatímco pani učitelka ostatním dětem vykládá učivo dle jiných osnov, což dětí integrované ruší a přetěžuje. Co se stane, když je dítě přetížené? Začíná čerpat zdravotní péči vynakládanou na diagnostiku a často velmi obtížnou a časově náročnou terapii obtíží vyplývajícíh z přetížení centrální nervové soustavy těchto dětí - např. enuréza, enkopréza, sebepoškozování, depresivita, úzkostné poruchy, zadrhávání, poruchy spánku a další. Tyto obtíže jsou časté i u žáků s hraničním intelektem vzdělávaných na běžných ZŠ - dítě se velmi snaží, ale nestačí tempu třídy a je si svého neúspěchu velmi dobře vědomo. Jak se to řešilo dříve? Přeřazením těchto dětí na ZŠ praktickou, kde najednou měly šanci uspět, "rozkvetly" a potíže odezněly. Jak se to dá řešit nyní, kdy se každý bojí přeřadit chronicky selhávající dítě ze ZŠ na ZŠ praktickou jen kvůli tomu, že má o bod či několik bodu IQ víc, než je horní hranice pásma LMR, kor do budoucna, až ZŠ praktické nebudou? To je ve hvězdách. Stát má jen jednu kasu, holt reprezentanti MŠMT si asi chtějí ulevit tím, že zatíží pokladnu Ministerstva zdravotnictví a následně Ministerstva práce a sociálních věcí, protože dítě zakoušející 9 let školní neúspěch nebude chtít pokračovat ve studiu na učilišti, tudíž bude jen velmi problematicky uplatnitelné na trhu práce jako absolvent ZŠ, který po 2 povolených opakováních vyjde ze 7. třídy ZŠ a nebude mít žádné praktické dovednosti ani praxi.
Mluví se o rovných příležitostech. Proč tedy chceme brát dětem s lehkým mentálním postižením příležitost na šťastné a spokojené dětství naplněné radosti z vlastních úspěchů a z toho plynoucím pocitem vlastní hodnoty? Jsem přesvědčena, že tyto pocity častějí zažívají mezi "sobě rovnými" než jako integrováni žáci, kde se chtě či nechtě sami srovnávají s ostatními dětmi a z tohoto srovnání pro sebe nevycházejí dobře, po chvíli nemají motivaci se snažit, ptotože se jim zdravé vrstevníky nedaří dohnat. Jak říká jedna moje zkušená kolegyně: "Každé dítě má právo chodit do školy rádo".
A pokud někoho svrbí ruce něco refomovat, navrhují povinné přípravné ročníky pro dětí ze sociálně slabých rodin bez rozlišení národnosti, rovněž jako pro děti nezralé pro započetí školní docházky. Po absolvování "přípravky" se tudíž s velkou přesnosti ukáže, kdo je "jen" sociálně zanedbaný, a kdo má opravdu LMR a bude mu lépe v ZŠ praktické. A že je to drahé? Uvolní se tím místa v MŠ po dětech, které už tam nebudou muset trávit odklad školní docházky. Tím pádem maminky po ukončení rodičovské dovolené  budou mít větší šanci sehnat pro své 3 leté dítě místo v MŠ a vrátit se do práce a nikoli se hlásit o podporu v nezaměstnanosti na Úřadu práce s odůvodněním, že dítě nevzali do MŠ, jelikož předškoláci mají přednost, a školkovné v soukromé MŠ kolikrát spotřebuje většinu, ne-li celou čistou mzdu matky, pokud tam vůbec jsou místa.