Petice proti rušení praktických škol

#24: Diana -  

 Naprosto souhlasím!! Učila jsem na základní škole, na středním odborném a odborném učilišti a v rámci praxe při dodatečném studiu speciální pedagogiky i na škole speciální, tak mohu tuto problematiku posoudit na základě praxe. Děti ze speciálních a praktických škol jsou mnohem lépe připravené pro život než děti se stejnými předpoklady (IQ, soc. prostředí..), které si "odseděly" povinnou školní docházku v posledních nebo i prvních lavicích základních škol. Tam se učitel MUSÍ věnovat především žákům nadaným a průměrným, kterých je většina, zodpovídá za to jejich rodičům a při nejlepší vůli a snaze nemá čas (zvlášť při dnešním počtu dětí ve třídách) na specielní péči o děti sem integrované. Kdyby těm zabedněným hlavám na ministerstvu šlo opravdu o šetření peněz, nemohly by na takto nesmyslný plán vůbec přijít, natož přistoupit. Kolik prostředků náš stát věnoval na přípravu speciálních pedagogů, na vybavení praktických škol, na tvorbu přiměřených osnov, na pomůcky, učebnice.......a to všechno má teď přijít na zmar??? Vím, že školská politika k tomuto opatření směřuje už řadu let, pomáhala jsem řešit několika rodičům na jejich výslovné přání přestup jejich dítěte ze základní do praktické školy a v poslední době bylo už téměř nemožné to uskutečnit. Dítě bylo mezi žáky základní školy frustrované svými neúspěchy, rodiče si přáli jeho přestup, učitelé to doporučili....ale pan psycholog na základě vyšetření dítěte v klidu své pracovny stanovil jeho IQ na dolní hranici průměru a byl neústupný. Jeho hlavním argumentem byla jedna nepříjemná vzpomínka, kdy mu prý jeden žák, kterého kdysi na zvláštní školu nechal přeložit, po letech v hospodě vyčetl, že mu zničil život:). Pravdou spíš bude, že už několik let mají pracovníci pedagogicko-psychologických poraden "shora" instrukce neposílat děti do praktických škol a tak pomoci jejich činnost postupně utlumit. Je mi z toho opravdu smutno, když si vzpomenu na děti, které právě z těchto škol přišly k nám na učiliště a byly velmi pracovité, přátelské, slušné a hlavně spokojené, bez jakékoliv frustrace a bez pocitu méněcennosti. Opravdu se velmi lišily od dětí, které přišly z 6. až 8. ročníků základních škol, kde věkem ukončily školní docházku (v té době ještě mohlo dítě na ZŠ opakovat ročník více než jen jednou, jak je tomu nyní - další přípravné opatření před plánovanou inkluzí). Tyto děti naopak nebyly zvyklé pracovat, neplnily ani základní požadavky v teoretické ani praktické přípravě, život je už naučil, že "nějak prolezou" a budou s tím počítat i ve své budoucnosti. ...... Ale kdopak by dneska dal na letité zkušenosti obyčejných kantorů, od zásadních rozhodnutí jsou přece placené jiné, chytřejší hlavy.....bohužel nejen ve školství.