Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Svěření resortu školství jihočeským komunistům je nešťastným krokem

Obsazení resortu školství zástupcem jihočeských komunistů je krokem velmi nešťastným, se kterým se velká část občanů mající paměť nemůže ztotožnit. Nejde o konkrétní jméno toho, kdo bude tento resort spravovat. Jde o princip.

KSČM se hlásí ke své minulosti jdoucí před rok 1989 a tudíž i k tomu, jak se nakládalo se vzděláním v této zemi a s přístupem k němu. Mnoho z nás má buď osobní zkušenost či zkušenost z nejbližšího okolí, kdy mnozí talentovaní lidé neměli možnost studovat a věnovat se tomu, k čemu měli talent. Právě znemožnění svobodného přístupu ke vzdělání a k informacím dovedlo řadu schopných lidí k emigraci. Osobně jsem studoval v sedmdesátých letech, které se právě kvůli podmínkám osvojování si poznání, kvůli přístupu k literatuře a nekompromisní cenzuře nazývalo /s odkazem na obrovské hladomory v části Afriky/ obdobím „Biafra ducha“.

Možná, že si ještě mnozí z nás vzpomenou na značky v knihách, které jsme si půjčovali v knihovnách. Pod slovem revize bylo číslo a rok. Mnohé knihy měly těchto značek několik, jak revize o nezávadnosti knih navazovaly od padesátých let. Ty, které neprošly kontrolou o nezávadnosti, končily v papírnách, kde byly pod dohledem likvidovány ve stoupě. Stejně jako celá vydání knih z konce šedesátých let.

Jako student jsem chodil na brigády právě do Jihočeských papíren a potají si nebo svým přátelům odnášel „libri prohibiti“, zakázané knihy. Patřila mezi ně díla nejlepších autorů a myslitelů 20. století. Čapka, Kundery, Seiferta, Masaryka, Grasse, Saroyana, Junga, Sartra, Solženicina, Bulgakova… Kolik z nich bylo nositelů Nobelových cen za literaturu! Nesměli jsme znát jejich díla, nesměli jsme se o nich učit ve škole a mnohdy ani mluvit.

Vysoké školy byly zbaveny nejschopnějších učitelů. Přednášky z historie, filosofie, literatury, ale i zeměpisu měly daleko blíže k úvodníkům Rudého práva než ke vzdělání. Právě v těchto podmínkách se šířila polovzdělanost naší společnosti, která nese trpké ovoce v nekulturnosti a nekompetentnosti mnohých z těch, kteří v posledních letech řeší zásadní otázky naší společnosti, vytváří právní povědomí a mravní normy. Dnešní mravní a vzdělanostní bída se nezrodila ze dne na den, ale formovala se desetiletí z oktrojování svobody ducha, kvalitního vzdělání, umrtvení talentů a vytváření šedivé masy lidí, kterým to bylo jedno.

Nikdo nemá právo rezignovat na historickou paměť. A už vůbec ne politici. Jinak hrozí, že si trpkou zkušenost budeme muset prožít v obdobné podobě.

Prohlášení komunistů, že je třeba "posvítit si" na soukromé a církevní školy a pomocí legislativy je "okleštit" (přičemž například českobudějovické Biskupské gymnázium Jana Nepomuka Neumanna patří mezi deset nejlepších škol v České republice!), je nanejvýše varující.

V kontextu historické zkušenosti je svěření oblasti školství v Jihočeském kraji KSČM krajně nevhodné a pobuřující.

Jiří Šesták, senátor za Budějovicko a Třeboňsko