Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Věda na čínský způsob

Podnikání v Číně - 31. 5. 2012 - Čína do výzkumu pumpuje více peněz než kterýkoli jiný stát kromě USA, láká zahraniční experty a buduje kosmickou stanici. V rozletu ji brzdí jen odkaz Konfucia a Velkého kormidelníka Mao Zedonga.

foto

Čína má velký zájem o české motory a auta. Když jsem se ptal čínského premiéra na počet kusů, usmál se a že prý jim stačí od každého jeden, píše na Twitteru vtipálek vydávající se za Karla Schwarzenberga. Na rozdíl od ministra zahraničí ho nemusí trápit pravidla diplomatické korektnosti. Ale časy se mění. Místo kopírování a padělání cizích výrobků chce Čína světu nabídnout vlastní inovativní technologie. A to nejde bez kvalitní vědy.

Vysoké IQ sice člověka automaticky nepředurčuje k vědecké kariéře, nicméně podíl nadprůměrně bystrých lidí je mezi špičkovými vědci bezesporu vyšší než v celé populaci. Čína má 1,34 miliardy obyvatel, což znamená, že asi 27 milionů Číňanů disponuje IQ vyšším než 130. Takový potenciál může vinou nepříznivých okolností dlouho dřímat, ale jakmile dostane příležitost, nelze ho přehlédnout. A Čína dělá leccos pro to, aby mozky obdařené nadprůměrnými schopnostmi nezahálely u výrobních pásů.

Věda se nedá dělat na koleně a čínští vědci ji na koleně nedělají. Investice rostou v průměru o dvacet procent ročně (viz Zdroje tu jsou), takže v současnosti je Čína v objemu výzkumných prostředků na druhém místě za Spojenými státy.

V roce 1999 činil podíl Spojených států na celosvětových investicích do vědy 38 procent, o deset let později se zmenšil na 31 procent. Podobně si pohoršila Evropská unie z 27 na 23 procent, navzdory rozšíření o dvanáct zemí. A podíl Západu dále klesá. Z koláče mu ujídá řada zemí, nejvýrazněji však právě Čína, která se ve stejném období vyšvihla z praktické neviditelnosti na dvanáct procent.

Zatímco Evropané o podpoře vědy rádi a dlouze mluví, Číňané ji skutečně podporují. Lisabonská strategie Evropské unie z roku 2000 počítala s tím, že v roce 2010 půjdou na vědu tři procenta evropského HDP. Dnes jsme na 1,9 procenta a Čína nám s 1,83 procenta dýchá na záda.

Oceán balastu

Každý vědec snažící se obstát v boji o granty se řídí zákonem "publish or perish" (publikuj, nebo zemři). Právě množství článků v recenzovaných odborných časopisech spolu s mírou, v jaké tyto články ostatní vědci citují, je základním kritériem úspěchu.

A Číňané publikují jako diví. Dávno předhonili Japonce i Evropany a před sebou mají posledního soupeře. Vše nasvědčuje tomu, že jeho dostižení je jen otázkou času. Kanadsko-americká analytická firma Science Metrix odhaduje, že Američané Číňanům v souboji o počet ročně vydaných vědeckých článků podlehnou v roce 2015, britská Královská společnost tipuje rok 2013. V některých oborech Čína kraluje už dnes. Ale hory článků jsou k ničemu, pokud nikoho nezajímají. A v tomto ohledu zatím Čína na Spojené státy a Evropu nestačí. Čínské badatele systém motivuje k chrlení článků bez ohledu na kvalitu, podobně jako zpackaný systém hodnocení české vědy, přezdívaný kafemlejnek, podporuje psaní banálních článků a patentování rádobyvynálezů, na které si licenci nikdy nikdo nekoupí.

Číňané jsou podepsáni téměř pod dvanácti procenty odborných textů, ale mnohé z nich četli snad jen jejich autoři a recenzenti. V soutěži o to, jaké články skutečně mají vliv a kolegové je citují, Američané stále vítězí. Patří jim téměř třetina citací, Číňané paběrkují čtyři procenta. I když spíše než o Američanech bychom měli mluvit o vědcích působících na amerických univerzitách. Často totiž americké barvy hájí vědci jako Kuo Chang, Yi Wu, Priya Raghubirová nebo Sanjiv Agarwal…

Čína staví papírové Potěmkinovy vesnice. V zemi vychází více než pět tisíc recenzovaných časopisů - asi třetina celosvětového počtu. Kvalita mnoha z nich je katastrofální, což připouští i čínská vláda a na letošek plánuje rozsáhlou čistku. Podporovat chce především publikování v zavedených mezinárodních titulech.

Reagovat ji nutí i skutečnost, že se v posledních letech prudce rozmohla korupce a nejrůznější podvody spojené s falšováním vědeckých výsledků. V anonymním výzkumu organizovaném ministerstvem pro vědu se k nějaké formě podvodu přiznala třetina z šesti tisíc oslovených vědců. Tlak na publikování za každou cenu plodí shnilé ovoce. Na černém trhu působí dokonce specializované firmy, které na zakázku sepíšou falešný článek nebo zařídí, aby recenzent přimhouřil obě oči. Je to byznys v roční hodnotě 2,8 miliardy korun.

Slavné to zatím není ani s patenty. Zatímco Američané podle analýzy Královské společnosti v roce 2009 ve Spojených státech úspěšně přihlásili 82 tisíc patentů a Japonci přes 35 tisíc, Číňané pouze 1655. I to je ale pokrok - v roce 1999 měli pouhých devadesát patentů.

Stát to ví nejlíp

Problém je i v rozdělování výzkumných peněz. Zatímco ve světě se osvědčilo financování, které jde prostřednictvím grantů za konkrétními vědci, v centrálně řízené Číně si potrpí na státní megaprojekty, plánování a byrokratickou těžkopádnost.

"Studenti nejsou vedeni k tomu, aby své znalosti použili k vymýšlení nových nápadů a ke hledání neotřelých řešení. Pracují velmi tvrdě, ale nejsem si jista, zda se na svou práci dovedou podívat z odstupu a kriticky zhodnotit výsledky," řekla nedávno časopisu Science molekulární bioložka Jannie Danielsenová z Dánska, která pracuje v pekingském Ústavu genomiky. Podle ní mladé čínské vědce svazuje příliš rigidní vzdělávací systém a slepá poslušnost vůči autoritám, která je v rozporu s vědeckou kreativitou.

Geograf Peng Gong, působící na pekingské univerzitě Tsinghua a na Kalifornské univerzitě, vidí kořeny dnešních čínských potíží nejen v dějinách 20. století, ale i v dávné minulosti. Už od Konfucia prý Číňané kladou přehnaný důraz na loajalitu. A učení taoistického filozofa Mistra Čuanga ze 4. století před naším letopočtem, zdůrazňující soběstačnost a ostražitost vůči novinkám, potlačuje zvídavost a brání efektivní spolupráci.

Výsledkem je, že vědci spoléhají na příkazy shora, nekomunikují spolu, opakují už jednou provedené výzkumy a nakupují drahé přístroje, které už má sousední laboratoř. "Čínská meteorologická služba provozuje asi dva tisíce měřicích stanic. Hydrologický úřad disponuje dvaceti tisíci stanicemi, které mimo jiné sbírají i meteorologická data. Meteorologům by pomohla zahustit síť měření, ale hydrologové odmítají své informace sdílet," uvádí Gong v časopise Nature konkrétní příklad.

Platí to dokonce i o prestižním a pro prezentaci země klíčovém kosmickém výzkumu. Teprve loni v červenci vzniklo Národní kosmické vědecké centrum koordinující veškeré čínské aktivity ve vesmíru. Do té doby se o ně staralo několik institucí, které spolu příliš nekomunikovaly.

Nemalé finanční prostředky tak jsou využívány dosti neefektivně. Možná i kvůli tomuto historickému dědictví mají čínští rodáci na kontě sice sedm Nobelových cen za přírodní vědy, ale pouze jedna z nich byla udělena za výzkum uskutečněný v Číně. A vlastně ani ona není docela čínská. Charles Kuen Kao ji v roce 2009 získal za objevy spojené s optickými vlákny. Studoval v Londýně, pracoval ve Velké Británii, Spojených státech a Německu a své objevy vykonal v Hongkongu v době, kdy byl pod britskou správou.

Čína ve světě, svět v Číně

Čínské univerzity zatím na světovou špičku nestačí. V šanghajském žebříčku, respektovaném auditu vysokých škol, se nejlépe hodnocená čínská univerzita, Tsinghua v Pekingu, dělí o 151. až 200. místo. Z prvních dvaceti míst patří sedmnáct USA a tři Velké Británii. Češi nicméně nemají důvod Číňanům se posmívat, Univerzita Karlova se coby jediná naše škola v první pětistovce dělí o 201. až 300. místo.

A kvalita čínských škol jde rychle nahoru. Starají se o to i tisíce vědců, kteří se vracejí domů ověnčeni tituly z nejprestižnějších světových univerzit. V letech 1976 až 2006 vystudovalo v zahraničí přes milion Číňanů. Sedmdesát procent z nich se nikdy nevrátilo. To se ale začíná měnit.

Symbolem změny je špičkový molekulární biolog Shi Yigong. Osmnáct let prožil ve Spojených státech a v roce 2008 získal grant ve výši deset milionů dolarů na další výzkum na Princetonu. Přesto kariérou pohrdl a nastoupil na místo děkana přírodovědecké fakulty univerzity Tsinghua. "Cítil jsem, že Číně něco dlužím. Ve Spojených státech vše víceméně funguje. Cokoli se mi podaří tady doma, bude mít desetkrát nebo stokrát větší význam," vysvětlil deníku New York Times své rozhodnutí, které pro jeho americké kolegy znamenalo šok.

V Americe momentálně studuje asi 150 tisíc Číňanů. Představují téměř čtvrtinu zahraničních studentů. Spojené státy sice způsobují odliv mozků, zároveň však stoupající asijské velmoci pomáhají vychovávat budoucí elitu. Čína se přestává bránit zahraniční spolupráci a láká na svá pracoviště zahraniční vědce. Ve Washington Post nedávno vyšel článek s titulkem Pojď do Číny, mladý badateli. Něco takového by před pár lety znělo absurdně. Čína ví, co chce, a nedá si pokoj, dokud toho nedosáhne.

---

- Vzhůru k Marsu a superpočítačům

Čína se po Rusku a Spojených státech stala v roce 2003 teprve třetí zemí světa, která dokázala vyslat do vesmíru vlastními silami kosmonauta - v čínském případě "tchajkonau -ta" nebo jak říkají sami Číňané "člověka plujícího nebem" (chang-tchien-jüan). O pět let později uskutečnili i výstup do volného kosmického prostoru a loni se na oběžné dráze spojila bezpilotní loď Šen-čou 8 s modulem Tchien-kung 1. Letos by měla následovat podobná operace, tentokrát už s lidmi na palubě. Do konce desetiletí by kolem Země měla kroužit vesmírná stanice se stálou posádkou. A plány sahají i za hranice oběžné dráhy, k Měsíci a Marsu. Minulý týden na orbitě zaparkovaly další dva satelity čínského navigačního systému

Beidou, konkurence GPS, evropského Galilea a ruského Glonassu. Zatím sestává ze třinácti satelitů a pokrývá jen čínské území, do konce desetiletí by však měl být plně funkční. Peking nezahálí ani v oblasti počítačových simulací. Zatímco před deseti lety patřilo nejrychlejšímu čínskému superpočítači 192. místo světového žebříčku, předloni se stroj Národního centra v Tchien-šinu vyšvihl na první místo. Slouží k výpočtům souvisejícím s těžbou ropy a k inženýrským simulacím. O prvenství ho sice následně připravil japonský superpočítač z centra RIKEN v Kóbe, vzestup Číny je však zjevný. V celkovém výkonu superpočítačů jí nyní patří třetí místo po Spojených státech a Japonsku.

Čínské výdaje na vědu a výzkum (v miliardách amerických dolarů)

V roce 2010 Čína předhonila v celkových výdajích na vědu a výzkum Japonsko a dostala se na druhé místo světového žebříčku (po Spojených státech).Zatímco ekonomiky západních zemí stagnují, čínský hrubý domácí produkt stále roste a zároveň se zvyšuje procento HDP investované do výzkumu. Zatímco v roce 2000 dala Čína na výzkum jen 0,9 % HDP, loni to bylo už 1,83 % (v České republice 1,61 %, průměr EU je 1,9 %). Čínský HDP se přitom od roku 2000 zvýšil šestkrát, takže celkové výdaje na výzkum stouply více než dvanáctinásobně.

Pozn.: Údaj pro rok 2011 pochází od čínského statistického úřadu (NBS). Data Světové banky srovnatelná s předchozími roky zatím nejsou k dispozici. Částka bude zřejmě nižší, ale i tak jistě půjde o výrazný nárůst proti roku 2010.

zdroj: Světová banka, NBS

Publikační exploze

Podíl USA a Číny na odborných publikacích

Pokud bude nastoleny trend pokračovat, příští rok Číňané předstihnou dosud dominantní Spojené státy. I Američané publikují stále více článků, ale jejich relativní podíl zásluhou Číny a dalších států rychle klesá. Kvalita čínských publikací však zatím za USA a Evropou zaostává.

Zdroj:Tyden