Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Ano byla to neskutečná hrůza! Každej musel do práce a to si ještě mohl
vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají
podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku. Například
jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, tak budu mít práci třeba až
do penze, lidi neskutečně deptala.Neskutečné násilí bylo pácháno na
nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté ještě v
lékárně včetně tučného doplatku, jako v každé správné demok ratické
společnosti, za léky, tehdy odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel
zaplatit jen jednu korunu a za léky už nic, no hrůza!A co teprve vnucování
sociálních jistot, že po odpracování 40 let má člověk právo na penzi. Ženský
si vybrečely oči do krvava, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí
již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát marně snilo o tom, aby mohli dělat o 10
- 15 let déle!Po operacích se dělo lidem také hrozné bezpráví. Zpravidla 6
týdnů se člověk musel zotavovat v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo
dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce ihned nepropustí,
jak se to konečně děje dneska. A co teprve když Vás do půl roku po operaci
poslali povinně do lázní. A ti komun ističtí tyrani nám nedali vůbec žádnou
možnost finanční spoluúčasti. Ne ne přátelé, nedali nám dokonce ani možnost
zaplatit si alespoň třetinu.Bylo to opravdu děsivé a devastující období
našich dějin. Z lidí a hlavně dětí se teď konečně stala ta správná, bezcitná
zvěř. Za komunistů mladší sami vstávali v autobuse, jen si to představte,
aby pustili sednout ty starší! Dnešní mladí však již znají svá práva v
demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět.Již nikdy nechci zažít
takové sociální jistoty ani morální zhoubu, která tenkrát panovala.