#147: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 Půvabně by vypadalo... napojení stoupající šroubovice na rovinný půloblouček řetězovkou.  

Zde je je od dob Jacoba a Johanna Bernoulliů  cesta asfaltovaná. Dobře známa. Včetně délky oblouku. 

    A právě tento parametr je klíčový při určování průběhu příčného profilu kolejky, na níž se pohybuje schodové bogie.  

     Jsou tu jakési synchronizované/vektorové okrajové diferenciální rovnice. Kousek dortu pro comp. Řešení je pak průběh kontaktních poloměrů.  Ty pak určují průběh kontaktu na kolejkách.

 (  Na přechodovém čtvrtobloučku  nejsou, narozdíl od zbytku trati, podélné délkové poměry  konstantní.

   Osami synchronizovaná dvojkolí nesmí skřípat.

     Ale,  jelikož průběžná/elementární/ délka podél přechodového obloučku je známa na obou kolejkách současně, je znám i průběžný poměr těchto délek. Tím je dána jedna podmínka pro poměr poloměrů koleček, resp. pro místa dotyku koleček na kolejkách. )

#154: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

        A kdybychom to vzali po správnosti, v polárních souřadnicích, tak jde o poměr derivací délky  napojovacích obloučků podle fí. Kontaktní poloměry musí mít stejný poměr. Nahoře , ve spirále, je to konstanta, ve spojovacím (půl/čtvrt)kruhu taky, ale jiná.

       Podél osy spirály je prázdný prostor. Škoda nevyužít.   Leccos(kromě centrálního pilíře) se tam může vejít. Výtah,kabely, stoupačky a tak.

#154: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

   Otáčení schodu kolem jeho podélné osy?  Robustně a jednoduše vypadají čtyři kolejky.  Pro každé kolečko schodového bogie zvlášť. Protože jejich vliv se uplatní při změně směru vertikálního pohybu,  rodeo  kolem přechodových obloučků  se ještě vystupňuje.