#145: Monika Holišová -  

 Zdar Moniko,

už jsem nechtěl do diskuse vstupovat, ale když se neváháš podepsat, tak bych chtěl odpovědět. Známe se, nestojím o zbytečné konflikty, snažíme se předložit fakta, jak je vidím já a řada lidí kolem, a vybrat nejlepší řešení. Pokusím se o opětovné shrnutí čísel, abychom oddělili fakta od emocí sestry:

Finance za rok 2011: Vybráno na vstupném cca 72 000,- Kč, náklady osvětlení, teplo apod. cca 50 000,- Kč, náklady školy na mzdu cca 62 000,- Kč.

Škola je v minusu: 50 000 + 62 000 Kč - 72 000 Kč = 40 000 Kč. A navíc bylo zbytečně vyhozeno zhruba 35 000,- Kč, které škola zaplatila na zdravotní a sociální. To spolknul stát, naprosto vyhozené peníze. Méďovi tak na účtě přistálo podstatně méně než oněch 62 000,- Kč. Patrně sis nevšimla, že obnovu stěny nezbývá vůbec nic. Mylně uvádíš částku 10 000 Kč.

Náš návrh je jednoduchý: Škola dostane z vybraného vstupného částku příbližně pokrývající náklady (osvětlení, teplo), takze nebude v minusu. Zbytek bude použit na vylepšování stěny, a to námi lezci. Reálný odhad je, že bychom mohli mít na vylepšování stěny několik desítek tisíc korun ročně. Sama škola nebude nikomu nic platit a ušetřených 62 000 Kč ročně může použít třeba na nákup tatranek pro děti.

Je tak obtížné to pochopit? Kde se mýlím(e)?

Služby budou mít členové HO Rožnov (konkrétní jména mohu poskytnout obratem), popřípadě dalšími zájemci. V tomto směru žádná změna nebude.

Méďa ať se zapojí tak, jak mu to vyhovuje - vedení dětí v úterky atd. Bude mít více času na rodinu a vyrovnaný rodinný rozpočet. Co bude mít z dětského kroužku, je jenom jeho. Pravděpodobně tak je tomu i teď.

Měj se, Jirka.

#147: Jirka - Odpoved Monice 

Ahoj Jirko,

Děkuji za odpověď. Nešlo mi ani tak o emoce sestry, jako o fakta, která se tu v množství domněnek a jiných výpotků veřejného prostoru ztrácí.

Pokusila jsem se tedy o jednoduchý výpočet, který prokázal, že po zaplacení energií zbude na správu stěny (ať už jen materiál nebo i případné odměny) jen několik málo desítek tisíc, jak uvádíš i ty. Nebude možno stěnu spravovat nad rámec těchto prostředků (první model 10 tis, druhý s údaji za loňský rok cca 22 tisíc). 62 ticíc se tam prostě nevejde, na tom se shodneme, jména správců zde nehrají roli.

Chtěla jsem též upozornit na operování se slůvkem mzda, neb to může někomu evokovat představu, že David chce 62 tisíc do své kapsy. To ví jen on, co z toho má nebo nemá. Odhaduji to tak, že to dělal jak nejlépe mohl (všichni děláme vše co nejlépe) a chtěl stěnu spravovat prostě kvalitně (všechno tak chce dělat). A myslím, že neměl představu o výši nákladů na energie a tedy neznal finanční hranice pro rozvoj stěny. Nakonec to dopadlo tak, že to sám dotoval a když se pokusil nechat si to školou proplatit, spustila se tato kauza, z níž teprve vyšla najevo konkrétní čísla. Zaskočen výškou nákladů na energie navrhoval úsporná opatření, aby zbylo více na stěnu. To je však jistě problém – tipuji, že výše nákladů byla stanovena více či méně kvalifikovaným odhadem z nákladů celé školy. Nevím, jak dokonalým systémem měření a regulace škola disponuje. Pokud však to bylo počítáno jen na základě podílů podlahových ploch, objemu ohřívaného vzduchu či ploch ochlazovaných konstrukcí (a to už zřejmě ne), výše nákladů se pak moc dolů nepohne ani kdyby se tělocvična pouze temperovala proti zamrznutí topného systému, ani kdybyste lezli s čelovkami. Pavilon školní jídelny to přerazí na elektrice, pobytové místnosti dětí nutno vytápět na poměrně vysokou teplotu atd. Pravdu má David v tom, že každý stupeň Celsia navrch má na náklady obecně ukrutný vliv. Pokud však jen počítáme z průměrů v takto rozsáhlém objektu, úspora v jediné ač velké místnosti to asi nezachrání. A pořádný systém MaR stojí moc peněz.

Takže bylo utraceno asi víc peněz, než by bylo možno bez dluhu. A pro příště se musí počítat s rozvojem a správou za několik málo desítek tisíc, byť na úkor kvality, komfortu či rozsahu (možná budete muset posílat lezečky na opravu poštou a budete mít méně nových chytů). To je asi celé.

Cesty do práce si hradí každý sám, to je myslím normální v celé zemi, snad s výjimkou poslanců a jiných některých, kterýmižto tu zřejmě nikdo nejsme.

Když se to tak celé udělá a rozdělí se hrušky, jablka a švestičky z naší zahrádky, mohlo by to fungovat – alespoň dle mého nekvalifikovaného odhadu.

Přeji hodně štěstí všem, kdo chtějí udělat cokoli dobrého pro ostatní. A přeji málo klacků pod nohy!

Monika