Řekne-li se Lopeník, zřejmě se na dlouhou dobu lidem z české kotliny nevybaví nic jiného, než čtyři zmařené mladé dívčí životy. A taky hysterie a hyenismus některých sdělovacích prostředků jak proti organizátorům automobilových rally, tak i směrem k účastníkům oné obrovskou tragédií provázené soutěže. V tomto směru se zejména vyznamenal prý nejčtenější bulvár a největší a druhá největší soukromá televizní společnost v zemi. No, a pozadu za nimi nechtěli moc zůstat ani ti další. Z pohledu toho, co předvedli, nemohu je označit jinak, než jako takynovináře. Alespoň já to tak cítím.

Ale pěkně od začátku, jak se říká. Jsem vášnivým příznivcem automobilových soutěží. Sám se aktivně již řadu let výhradně ve svém volném čase podílím na organizaci Valašské rally. Prošel jsem přitom řadou pozic. Od traťového komisaře, přes vedoucího rychlostní zkoušky, tiskového mluvčího až po tajemníka rally a sekretáře sportovních komisařů. A proto, nebo i snad právě proto, taky mě ona obrovská tragédie z Lopeníku zasáhla. Obrovsky! Zejména proto, že, snad si to mohu dovolit tvrdit, pořadatelé v celé republice kladou otázku bezpečnosti diváků až na první místo!

Nehodlám se zabývat nyní tím, co všechno se v této oblasti příprav rally ze strany jejich organizátorů děje. Určitě se v tomto směru snažili udělat maximum i organizátoři uherskobrodské rally. Okolnosti a především reakce mě ale nutí poukázat na neobjektivnost a amatérismus mnohých sdělovacích prostředků, které lidské a sportovní tragédie z Lopeníku nevyužily k ničemu jinému, než ke svému zviditelnění. A nutno se vší vážností dodat, že pisálkové při tom neprokázali nic jiného, než svou naprostou neznalost problému. Což bych jim za jiných okolností snad i prominul. Ale oni se ukázali zejména jako hyeny v lidském rouše a plně předvedli, co to znamená tvrdit: člověk člověku vlkem!

Tady je několik příkladů:

V některých mediích bylo uváděno, že se jednalo o amatérskou rally. Co to je za tvrzení a terminus technikus? Seznámili se autoři těchto tvrzení se startovní listinou? Pokud ano, pak podle nich Kresta, Valoušek a spol jsou amatéři? No sbohem hodiny! A navíc soutěž byla povolena Federací automobilového sportu (FAS). To znamená, že všechny posádky, to znamená jezdec i spolujezdec, musejí mít platnou jezdeckou licenci. Jezdci s touto licencí se pak podle řádů FAS nesmí amatérských soutěží účastnit.
Na TV Nova vystoupil s komentářem k události dle reportérky zkušený závodník rally. Jakýsi Jan Petlach. V rally se pohybuji téměř dvacet let. A ani s použitím dostupných historických záznamů z různých automobilových rally jsem toto jméno nikde neobjevil. Lze takto zneužívat jména k neobjektivnímu hodnocení situace? V Uherském Brodě startovali opravdu zkušení jezdci, jako například, jak už jsem uváděl, Roman Kresta, Pavel Valoušek a další. Proč media s žádostí o vyjádření se k nešťastné a nanejvýš tragické události neoslovila hvězdy českého rallysportu a vybrala si nějakého komparsistu, jehož snímala tak, aby mu nebylo v podstatě vidět do obličeje?
Podobně se zachovaly i lidovky.cz, které uvedly názor prý zkušeného jezdce Josefa Pomajbíka. Ale ani toto jméno se v žádných seznamech jezdců rally podle mých zjištění nenachází.
A další důkaz amatérismu v podání prý profesionálů. Reportéři TV Nova a TV Prima označili řidiče, který je pod tragédií nesporně, ale zcela jistě nechtěně podepsán, za nezkušeného. Poukazují přitom na to, že tento jezdec nikdy nebodoval. Na každém ze závodů v ČR startuje v průměru tak sto posádek. V každé soutěži boduje prvních patnáct. Znamená to, že ostatní jsou nezkušení? Michael Bartončík jezdí soutěže od roku 2002. A během své kariéry dokázal být ve třídě, kde startoval, celkově i čtvrtý. To je nezkušenost?
Ani jedna reportáž se nezmínila o tom, a nemohu si myslet než že záměrně, že v místě tragédie byly umístěny informační tabule s nápisem zakázaný prostor. Tato sdělení jasně vymezují místa, kde se diváci nesmí zdržovat. Je ironií osudu, že na tuto skutečnost poukázal pouze otec nebohých dívek.
V reportážích nebylo ani zmíněno, že děvčata stála pouhý metr od silnice, kde auta projížděla velkou rychlostí. Ono šlo o závod na uzavřené trati. Lidský instinkt jasně říká, že od takových míst raději dál. Nemohu přece spoléhat na to, že auto má brzdy.
Z dostupných informací vyplývá, a tvrdí to i zraněný pořadatel, že dívky na tragickém místě pobývaly spolu s ním. A to i přesto, že ten je měl ze zakázaného prostoru vykázat! Neučinil tak! Následně auto ve velké rychlosti dívky smetlo. Nejde mi o to poukázat na nevinnost posádky. Tragédie se stala. Ale je potřeba hledat a najít skutečné příčiny a okolnosti. Zejména proto, aby se takové neštěstí neopakovalo, respektive, aby možnosti jeho vzniku byly maximálně eliminovány. Automobilové soutěže jsou přece postaveny na tom, že posádka soutěžního vozidla projede daný uzavřený úsek co nejrychleji. Každá posádka nastupuje do soutěže s vědomím, že tento sport je nebezpečný. Nikdo ovšem nejde do závodu s tím, aby zabíjel sebe nebo dokonce druhé, diváky. Zejména z tohoto pohledu je smutné, velmi smutné, že media o tragické události v Lopeníku neinformovala objektivně. Je to o to smutnější, že se sdělovací prostředky honily za senzacemi už ve chvílích, kdy tekla krev, respektive v době, kdy ani nevyschla. Postavit kariéru na lidském neštěstí je nelidské a hodně nechutné, ba až hnusné.
A ještě jednu poznámku: v souvislosti s uherskobrodskou tragédií vzpomínala media i další rally, při nichž, bohužel, umírali lidé. Mezi nimi i Valašskou rally. Před několika lety totiž zemřeli v průběhu rychlostní zkoušky u Kopřivnice tři diváci. Ale už jaksi oni takzvaní profinovináři zapomněli uvést, asi jim to tak, zejména těm z bulvárů, vyhovovalo, že do zakázaného prostoru, kde k tragédii došlo, vstoupil i přes několikeré varování pořadatelů opilý divák, který si vzal s sebou dva chlapce. Jeden z nich byl jeho syn. A než bylo možné sjednat nápravu, neštěstí bylo na světě.
Ale ono pomoct pořadatelům v osvětě ve vztahu k divákům je fádní, nepřináší adrenalin. Pro tyto pisálky je totiž příjemnější a finančně i výnosnější kritizovat, popisovat tragédie a přiživovat se na lidském neštěstí.

Sobota 10. listopadu se stala dosud nejtragičtějším dnem v dějinách motoristického sportu. Toho českého určitě. A nelze si než přát, aby tak tomu bylo navždy a nic podobného se již neopakovalo. Inteligentní sdělovací prostředky tomu mohou rozhodnou měrou napomoci. Těch, které jsou v České republice ochotny v tomto směru pořadatelům automobilových rally napomoci, je však, věřme, že jen zatím, žalostně málo. Místo toho bulvár posílá pořadatele rally prostřednictvím jedné z českých celebrit do pr*dele a většina sdělovacích prostředků svými výmysly a polopravdami veřejnost mate. A to není fér! Vždyť i organizátor RallyShow v Uherském Brodě dělal všechno pro to, aby ji připravil dokonale. Informovanost veřejnosti byla standardní a odpovídala, podle mých informací, daným regulím. Obce o akci věděly a svým způsobem se na její přípravě i podílely.

Ale dnes, alespoň mně to tak připadá a informace některých sdělovacích prostředků tak i vyznívá, jakoby o ničem nevěděly. Ono je snazší něco kritizovat a zakazovat než pomáhat.

Ale opusťme uherskobrodskou tragédii a podívejme se na problematiku české rally z obecného hlediska. Tedy, alespoň z těch, podle mého úsudku nejzávažnějších aspektů. Těm, kteří jsou předem rozhodnuti bezuzdně kritizovat a budovat svou pisálkovskou kariéru na neseriózním popisování nešťastných událostí, následná slova asi nepomohou. Ale přesto:

Objevují se kritiky na průjezdy rychlostních zkoušek obcemi. Já si ale myslím, že průjezdy v obcích jsou bezpečnější, než v otevřeném prostoru. Byť se to může zdát být nelogické. Vždyť podvědomá vlastnost jezdce, že mohu vlítnout do domu, přerazit oplocení, přeletět přes obrubník a podobně je natolik silná, že se řidič závodního speciálu snaží jet v maximální možné míře s respektem a rezervou.
V zahraničí problémy ve spolupráci organizátorů a orgánů samosprávy neznají. Jejich spolupráce je pro český automobilový sport, respektive rally, příkladnou. A čeští organizátoři po ničem jiném netouží. Proč to zejména v zemích zpoza Šumavy jde a u nás jsou pořadatelům, i za významné pomoci sdělovacích prostředků, házeny klacky pod nohy? Ale to by se musel změnit mimo jiné a především přístup takzvaných hlav tohoto státu. Ty ale mají jiné starosti. Především se zajímají o to, jak naplnit svou kapsu. Nějaké naplňování zákona o podpoře sportu je, jak to tak vypadá, pranic nezajímá. Smutné! Žalostné! A tak organizátorům není co závidět ve vztahu k tomu, co všechno si musí vyslechnout a kolik dokumentace musí nashromáždit, aby rally vůbec mohli uspořádat. A opět nemohu jinak, než se obrátit do zahraničí, kde například spolupráce policie s pořadateli je z pohledu českých organizátorů science fiction. Ano, policie tam rally neřídí. Ale aktivně organizuje pořádek kolem rychlostních zkoušek.
Realita v české kotlině? Vyšetřování poslední tragické události při rally ještě ani zdaleka neskončilo a z úst některých ministerských úředníků už zaznívají hlasy o možném zrušení organizováni rally v České republice. O tom, jak pomoci organizátorům v jejich zejména z byrokratického hlediska náročné práci ani slovo. A totéž platí v souvislosti s nápomocí při informování a nebojím se uvést i výchově veřejnosti. Nejen v oblasti rally, ale i motorismu obecně. Doporučuji nakouknout do Švédska a dalších zemí Skandinávie.
A vedle obecné spolupráce orgánů a organizací státní správy a samosprávy je v Česku ještě jeden zásadní problém. A tím je divák, respektive rádobydivák. Ono to, podle mne, úzce souvisí se současnou morální situací v zemi Karla IV. Rallysport má v ČR obrovskou diváckou základnu. Zatímco fotbal hrají jeho aktéři v naprosté většině v nejlepším případě před poloprázdnými tribunami, kolem tratí rychlostních testů se u nás pohybují desítky tisíc diváků. A tím se rizika samozřejmě zvyšují. A, bohužel, mezi fanoušky rally, mám na mysli ty pravověrné, se vloudí i ti, kteří nerespektují nic a nikoho. Pro sledování průjezdu vozidel si vybírají naprosto nevhodná místa. A to i ta, která pořadatelé řádně označili. Je snad zřejmé, proč jsem zmiňoval symbiózu mezi pořadateli a policisty v zahraničí, což tam ve svém důsledku vede ke značné eliminaci vzniku mimořádných událostí za účasti diváků.
A ještě jeden problém z jejich řady vypíchnu. V podstatě s tím takzvaně diváckým úzce souvisí. Stánky s občerstvením kolem tratí rychlostních zkoušek. O jaký druh občerstvení jde především, snad připomínat nemusím. Česká specifikace. Podpis pod tímto nešvarem? V nejednom případě obce. A to i přesto, že organizátor rally usiluje o to, aby kompetentní jejich provoz v blízkosti tratí rychlostních testů nepovolovali. Ale příjem do obecní pokladny nad rozumem v mnoha případech vítězí. A to i přes vědomí povolovatelů stánkového prodeje, že něčím ostřejším posilněný divák odcházející od zdroje občerstvení je pak pro rally velkým rizikem a magnetem pro přivolání nebezpečné situace.
Těch problémů je ale, samozřejmě, víc. Tím, který organizátorům ubírá snad nejvíce sil, je doslova bezbřehá byrokracie. Kdo to nepoznal snad ani neuvěří. Ve snaze podat veřejnosti objektivní informace i z tohoto úhlu pohledu připravuji text, který problematiku přípravy rally a spolupráce s úřednickou mašinérií ukáže v plné nahotě.