Cituji: “Prezident Miloš Zeman svými rozporuplnými výroky k sankcím proti putinovskému režimu v Rusku zadal důvodně podezření, že jedná spíše v zájmu nepřítele – putinského režimu, než v zájmu České republiky a jejích spojenců,“ píše se v textu petice. Signatáři petice po Senátu chtějí, aby prošetřil Zemanovy výroky týkající se Ukrajiny a ruské účasti na bojích na východě Ukrajiny nebo jeho projev na ostrově Rhodos, kde se vyslovil proti sankcím vůči Rusku.

Co k tomu říct? Především je třeba vyjádřit se k příčinám vzniku války na Ukrajině.

Všechno začalo protesty Ukrajinců na Majdanu na podzim 2013, kde Ukrajinci vyjadřovali svoji nespokojenost s vládou prezidenta Janukovyče. Dodejme, že západní politikové se střídali nejen na Majdanu, ale i v Kyjevě a tehdejší premiér Azarov dodává, že současný premiér Jaceňuk si pro instrukce chodil přímo na americké velvyslanectví:

Cituji: „Jednou v noci z ničeho nic obsadil náměstí v Kyjevě televizní tým. Nainstaloval světla a kamery. Kdo je poslal? To nikdo neví. Krátce poté se v jedné části hotelu Ukrajina seběhli většinou fanoušci Pravého sektoru a Dynama, vyzbrojeni ocelovými dráty a tyčkami a začali bít několik policistů. Více než 30 policistů bylo hospitalizováno s vážnými zraněními. V tomto bodě přišel na pomoc speciální útvar Berkut, aby zjistil, kdo byli provokatéři a kam utekli. Kameramani pilně zachytili obraz zlomených nosů a zakrvácených tváří a hrozivý obraz okamžitě vyslali do světa. Zcela zodpovědně mohu říci, že nikdo z vrcholového vedení Ukrajiny nedal souhlas k těmto opatřením. O incidentu jsme se dozvěděli následující ráno kolem 9. hodiny. Do oběda už jsem měl informace z ministerstva zdravotnictví, že mezi obětmi, které byly přijaty do nemocnice, bylo asi 40 lidí, z toho 2 byli studenti a zbytek byli nezaměstnaní ze západních regionů Ukrajiny. Bylo jasné, že máme co do činění s monstrózní provokací, jejíž cílem bylo ospravedlnit přechod z klidu do demonstračního režimu akčních spiklenců.

Měli jsme informace, že spiklenci připravují provokace proti členům anti-majdanu. Bylo nutné tyto dvě skupiny oddělit. V noci z 9. na 10. prosince 2013 se tím zabývaly bezpečnostní síly. Je třeba poznamenat, že to bylo první a poslední aktivní opatření na vymáhání práva.  Pak se zapojila americká ambasáda a s ní Biden (viceprezident Spojených států). Po hrozbách Bidena dal Janukovyč povel k zastavení operace bezpečnostních sil. Bylo jasné, že proces řídí Spojené státy. Lidé v zemí byli v rozpacích z nečinnosti vlády a nedostatku snahy k zajištění ústavního pořádku. V této době jsem byl s prezidentem v minimálním kontaktu. Z analýzy dostupných faktů mohu říct, že koordinace mezi opozicí a povstalci převzali vyšší úředníci na velvyslanectví USA v Ukrajině.

Organizátoři převratu svůj nátlak stupňovali a v únoru 2014 použili poslední možnost – střelbu policejních odstřelovačů a účastníků Majdanu. Navzdory tomu, že kulky byly vypáleny z budov kontrolovaných ozbrojenci, vina padla bez jakéhokoliv vyšetřování na Janukovyče. Klíčovou otázkou bylo: „Kdo z toho má prospěch?“ Nikdo to neřešil.“

Ještě je nutno dodat, že po střelbě do demonstrantů i zasahujících policistů, kteří navíc byli majdanskými výtržníky zapalováni, následovala dohoda Janukovyče za přítomnosti západních diplomatů o předčasných prezidentských volbách. Uplynulo několik hodin a místo této dohody byl Janukovyč násilně a nelegitimně svržený za potlesku západu, čímž západní politikové sami porušili to, co před chvílí garantovali.

Tímto násilným, nelegitimním převratem se dostali k moci pučisté reprezentovaní Jaceňukem, Turčinovem, Banderovci či Pravým sektorem, kteří okamžitě zahájili čistky proti Janukovyčovým příznivcům. O nátlaku vůči poslancům, kteří nechtěli pro nelegitimní juntu hlasovat, jsou záznamy i v našich médiích.

Místo jakýkoliv protestů západ toto bezpráví posvětil a svojí nečinností podpořil diskriminaci ruského obyvatelstva, kde to na východě Ukrajiny dopadlo až tak, že místní zastupitelé Luhanska a Doněcka vypověděli Kyjevským nelegitimním pučistům poslušnost a na základě referenda vyhlásili Doněckou a Luhanskou republiku.

Jak na to odpověděl Kyjev, všichni víme. Obyvatele Luhanska a Doněcka prohlásil za teroristy a poslal proti nim vojsko, aby tyto neposlušné obyvatele vyvraždil.

Jenže, jak západ, tak Kyjev se přepočítali, když sami Ukrajinci odmítali vraždit svoje spoluobčany, odmítali narukovat, dezertovali, nebojovali a tak veškerá tíha bojů byla na banderovských či nacistických radikálech, teroristech z Čečenska a amerických poradcích.

Obyvatelé východní Ukrajiny, kteří hájili životy svoje, svých žen a dětí zvítězili. Zvítězili proto, že byli v morálním právu a bojovali proti agresorům vyslanými kyjevskými oligarchy a západními politiky. A co západ? Ten nejen, že je přímým spoluviníkem těchto masakrů, nejen, že pošlapal mezinárodní právo, nejen že v Kyjevě při oslavě I. výročí Majdanu pochodoval po boku válečných zločinců a nacistů, západ prostě porušil všechny demokratické principy, které doposud hlásal.

A o tom to je.

Prezident Zeman správně vyhodnotil, že na Ukrajině se válčí (není to tedy žádná protiteroristická operace), sankce proti Rusku vyhlásili pachatelé této války a ne oběť a správně vyhodnotil, že Rusko se postavilo na stranu mezinárodního práva a ne Západ, který na svoje občany prostřednictvím svých médií chrlí čím dál agresivnější protiruskou a protiputinovskou propagandu jen, aby překřičel svoje zločiny i svědomí.