Petice PRO ZACHOVÁNÍ Okřídleného lva na pražském Klárově

#6: -  

 Vážená paní Irvingová,

     slzy mi tečou, když čtu váš příspěvek. Jsem mladá (42) žena, máma tříletého chlapečka, můj manžel Petr (45) i já jsme pobývali 3 roky v Anglii. Jsme nesmírně pyšní na naše velké hrdiny, dojímali jsme se pořád na výletech, kde všude jsou památníky našim letcům, nábřeží u Westminsteru, kde jsou všichni jmenovitě, pocta ve Westminsterské katedrále, muzeum Tangmere, pocty v Exeteru, dokonce i v zapadlém koutě devonském, městečku Seaton a mnoha mnoha dalších místech. Již tam mne vždy rozesmutněla myšlenka, že zde na naše výjimečné občany, ochránce vlasti i míru ve světě myslí, kdežto doma mají stěží pár památníků a i to se neobešlo bez zbytečného humbuku.

S manželem jsme měli dojem, že nejlepší cesta je vychovávat naše dítě k úctě k těmto hrdinům, nenechat ho zapomenout na zrůdnost komunismu a vzdělávat ho v duchu vlastenectví, morálních hodnot a slušnosti.

Nyní víme, že to nestačí. Máme za to, že petice zřejmě nebude stačit, proto bychom se rádi nabídli, kdykoliv bude potřeba nějaké konkrétní pomoci, dáváme vám své kontakty k dispozici, bude třeba zřejmě oslovit lidi k demonstraci, rádi také pomůžeme.

Stydíme se za část našich spoluobčanů, kteří buď z nevzdělanosti, hlouposti, či pusté chamtivosti a touze po moci (vše je stejně špatné) neváhají urážet svatou památku lidí, kteří toho udělali tolik, co nikdy tito lidé nedosáhnou ani ve svých nejbujnějších představách, jsou na to totiž příliš nízko ve všech ohledech.

Prosím promiňte případné gramatické chyby, jsem původem ze Slovenska.

S úctou a ochotou pomoci,  Ingrid, Petr a Petřík Šimůnkovi