Petice PRO ZACHOVÁNÍ Okřídleného lva na pražském Klárově

Zpráva, že památník letcům na pražském Klárově má býti odstraněn do jednoho roku, snad kvůli porušení stavebního zákona a tvůrci že mají jěště zaplatit pokutu 2 mil. Kč za porušení stavebního zákona me hluboce zasáhla.

Pominu zcela pozadí “mezinárodní ostudy”, pomyšleno, že pámátník odhaloval velmi krásnou řečí p. Nicholas Soames, poslanec Britského parlamentu, vnuk W.L. Churchilla, zástupce velvyslanectví Velké Británie a Ministr obrany ČR p. Stropnický a zaměřím se na pointu, kterou je požadavek na odstranění památníku veřejně zdůvodňován, a to údajné je porušení stavebního zákona.

Pointa, že byl porušen stavební zákon, pokud k tomuto došlo, je právně jistě naprosto vpořádku. Zákony je třeba ctít a dodržovat. Ovšem, kauza má dle mého názoru ještě daleko vyšší, morální podtext. Za 74 let od slavné letecké bitvy o Británii, ve které se jako jedni “z těch několika”, vyznamenali Českoslovenští letci 310.-té Fighting Squadron,  nebyl v centru Prahy, tzn. v Praze 1, a pak v průběhu války i další skvadrony plus pozemní personál, byl vybudován důstojný památník na důstojném místě. Ve Velké Britanii - jsem - pámátníků různé formy, připomínající “jmenovitě” Čs. letce, viděl mnoho. Včetně míst jako nábřeží před Britským Parlamentem, či ve Westminsterkém opatství, za 3 roky života v Britanii nepamatuji veřejnou diskusi, že je např. na Whitehall "příliš mnoho památníků", a zkusme se tam nekdy projit a všechny je spočítat...

Tudíž bylo-li při nápravě křivdy těm “několika””, kterým “dlužíme tak mnoho” – a ten dluh není nic menšího, než navrácení Československa v roce 1945 do “předmnichovkých hranic”, porušeno stavební právo, hledejme společne cestu, jak tento důstojný památník Čs. Letcům na důstojném místě právně ošetřit, aby mohl zůstat, kde je. I kdyby kvůli této “správné věci” měli parlament ČR, senát ČR a prezident ČR schválit “zvláštní zákon o památníku Čs. letcům”, měli tak učiniti.

Nebylo-li by totiž naších odvážných letců, a samozřejmě také parašutistů a dalších odbojářů a hrdinů, nebylo by České Republiky, jak ji známe dnes. A ti, co dnes protestují proti památníku, zaštiťující se stavebním pravem, či ve jménu "tzv. památkové ochrany" žili by ve státě daleko menším, bylo-li by vůbec ještě nějaké Československo.

Jenže Československo svobodu se zbraní slavně bránilo, byť po většinou mimo své území, což je zřejmě pro nás “méně viditelné”, a nedokážeme to - stále - plně docenit. Těch co říkali “Vzduch je naše moře”, bylo vč. pozemního personalu přibližně 2 500. A těchto 2 500 odvážných lidí tenkrát neváhalo tzv. “porušit okupační zákony” – opustit své rodiny a blízké, a uprchnout za mnohdy dramatických okolností – bojovati za svou vlast v zahraničí, když doma, byl jim boj odepřen. Jen tento útěk z okupované země samotný, “je malý zázrak”, jak nakonec zmínil i Sir Nicholas Soames při slavnostním odhalení památníku.

Jestliže oni neváhali po březnu 1939 porušiti zákony tehdejší, v zájmu “vyšší věci”, měli bychom i my, byl-li porušen stavební zákon při instalaci vzpomínky na ně – najít, stejně jako oni – byť "to bude nelehká cesta",  způsob, jak památník formálně legalizovati a pro generace příští zachovati. Chceme tak, aby tak připomínal to, za čím stáli tito odvážní lidé, a co vede dnešního člověka k zamyšlení “byl-li by toho schopen”.

Z hlediska “Vyššího principu mravního”, tedy i já stojím za porušením stavebního zákona (bylo-li to nutno) při instalaci památníku Československým letcům na pražském Klárově a stavím se za kroky takové, které by umožnily jej na tomto skvělém místě ponechati!

Petr Šimůnek