Na podporu Ruské federace, proti fašismu na Ukrajině, a na právo sebeurčení Krymu referendem.

Bodejť by Rusko nemělo strach a nezvyšovalo svoje výdaje na zbrojení, když kolem něj NATO každým dnem utahuje smyčku. Porušilo dohodu o nerozrůstání se dál na východ a hle, už je u Ruských hranic a medvěda ještě provokuje vojenským cvičením v Pobaltí. Na Ukrajině se jede podle stejnýho scénáře „barevných“ revolucí jako při arabským jaru či v Sýrii, kde se to krapet protáhlo. Oranžová revoluce se jim vymkla z rukou, leč majdan sklízí svoje dílčí úspěchy. Vojenská základna na Krymu sice nebude, ale i tak je úspěch vytrhnout Ukrajinu ze spárů Euroasijskýho svazu. Chytře to načasovali na dobu olympijských her, na kterých si Putin dával tak záležet. Už se jedná dokonce s Gruzií, už chybí jen zatvrzelé Bělorusko. Každým dnem se sužuje Ruský prostor, proto se zcela logicky brání, jako by se bránil každej jinej, což našim chronickým kolaborantům zajisté nejde do hlavy. My bysme za to NATu ještě poděkovali. Je třeba pochopit mentalitu ruskýho medvěda, ten se nikdy nevzdá. Ve světle toho všeho je zcela logickým vyústěním, že se Rusko angažuje na Ukrajině. Ale nemůže si dovolit jako agresor USA a NATO vtrhnout kdy chce kam chce a klidně i bez požehnání Rady bezpečnosti. Pokud by Rusko konalo dle zvyků US army, už by dávno vjelo do Kyjeva a svrhlo pučistickou vládu během několika hodin. Ale nejedná. Asi tolik stručně k otázce Ruska a Ukrajiny.