Vyhoštění velvyslance USA pana Andrewa Schapira

Novinář Pepe Escobar po návratu z Donbasu psal o kozácích, kteří tam jsou prý ochotni za „svoji posvátnou zem“ bojovat do posledního dechu a podle nich válka teprve začne a může trvat klidně pět až sedm let. Jde jen o jakýsi výstřelek, anebo se lze důvodně obávat, že se skutečný konflikt teprve rozpoutá?

Pepe Escobar odvádí celkem odvážnou práci. Nedávno se vrátil z východu Ukrajiny a napsal o tamním dění zajímavou reportáž, o které se nám i zahraničním mainstreamovým médiím může jen zdát. Popsal, jak se žije obyčejným lidem de facto pod palbou ukrajinské armády. Sám tvrdí, že Západ v čele s USA chce Rusko dostat na kolena i tak, aby zmařil jeho spolupráci s Čínou. Transpacifickou smlouvu a Transatlantické obchodní a investiční partnerství se snaží prosadit Obamova administrativa. Tyto dohody jsou podle mého mínění namířeny jak proti Číně, tak proti Rusku. USA mají pravděpodobně zájem na tom, aby narušily ekonomickou spolupráci Číny a řady států ve východoasijském regionu (kam mimo jiné Pentagon směřuje pár desítek procent celkového vývozu zbraní z USA), dále pak na tom, aby obrazně hodily vidle mezi EU a Rusko, co se hospodářské spolupráce týče. Konflikt na východě Ukrajiny může propuknout ve skutečně fatální záležitost. Rusko disponuje tuším 4000 jaderných hlavic a kůži jen tak lacino neprodá. To si ovšem jestřábi v NATO, Obamově administrativě a mimo ni, na rozdíl od Němců a Francouzů asi příliš neuvědomují.

 Jak vnímat zprávy, že Američané brzy zahájí vojenský výcvik Ukrajinců, a to včetně žoldnéřského praporu Azov, který bývá spojován s neonacismem? A k tomu byl šéf extremistického Pravého sektoru Dmytro Jaroš jmenován poradcem generálního štábu ukrajinské armády. Je to něco, co by nám mělo vadit?

 Výcvik koaličních partnerů v Pobaltí a Polsku, včetně pořádání vojenských manévrů, které mají naplno propuknout v létě na území od Baltu až po Černé moře, je realitou. Není proto divu, že by Američané mohli zahájit výcvik ukrajinských vojáků a jejich souvěrců v neonacistických sdruženích. Vše probíhá v rámci operace Atlantic Resolve, již vnímám coby konfrontační odpověď Obamovy vlády na vměšování se Ruska do dění na Ukrajině, a která může ještě nehezky zamíchat kartami. Spojené státy mají dlouhou historii, co se týče výcviku a vyzbrojování daleko brutálnějších vlád, junt a eskader smrti, proto by to nemělo nikoho překvapit. Je to ovšem značně nebezpečný trend, to bezesporu.

 Někteří politici či komentátoři, kteří dlouhodobě varují před Ruskem a podle nich nebezpečným Putinem si dnes berou jakou argument například údajné výhrůžky ruského velvyslance v Dánsku jadernými zbraněmi. Jde o vážnou obavu? Umíte si představit, že Rusko použije tento typ arzenálu?

 Podobné výhrůžky činí například Izrael vůči Íránu se železnou pravidelností, aniž by se o tom u nás nějak psalo, s tím rozdílem, že jde o výhrůžky spočívající v útoku na Írán, nikoliv konstatování, že Rusko zamíří své jaderné hlavice na Dánsko, pokud rozšíří spolupráci s NATO. V případě vyhrožování útokem proti jiné zemi jde o porušení mezinárodního práva, nicméně to neplatí ani pro Izrael, ani pro Spojené státy, které jako jediná země na světě použily jaderné zbraně proti bezbranné civilní populaci dvou japonských měst. Od té doby Bílý dům vyhrožoval použitím jaderných zbraní vícekrát; SSSR tak činil také, nicméně ne tak často. I tak si myslím, že výrok ruského velvyslance v Dánku není šťastný, a dává tak větší klacek do ruky těm, kdo tvrdí, že Rusko ohrožuje celou Evropu. Nemyslím si, že by Kreml nakonec jaderný arzenál použil, nejde o sebevrahy. Avšak nemíním být vůči Putinovi a jeho režimu shovívavý; jeho podíl na ukrajinském konfliktu bych nebagatelizoval.

 Slovní „přestřelka“ mezi americkým velvyslancem v Česku a prezidentem Milošem Zemanem, který v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že má Schapiro na Hradě zavřené dveře, vyvolala značné reakce nejen v ČR, ale i v USA či Rusku. Jak se na tuto „kauzu“ díváte vy? Nereagoval prezident přehnaně? Anebo jsou obavy velvyslance Schapira zcela v pořádku?

Tahle kauza podle mě představuje dětsky nasupené šlapání po bábovičkách, jak jsem napsal v článku k této kauze na webu Altpress. Americký velvyslanec byl zjevně opojený Dragounskou jízdou a pustil si pusu na špacír, což podle mě ukázalo na jeden dost důležitý fakt – a to, že Česko je jen další banánovou republikou v mocenském orbitu Spojených států. V onom zmiňovaném článku uvádím několik případů, jimiž podporuji své tvrzení. ČR byla už v roce 1990 rázně upozorněna na to, že musí nového šéfa poslouchat. Nevidím nic špatného na tom, že by se prezident Zeman mohl zúčastnit vojenské přehlídky v Moskvě k uctění památky padlých u příležitosti sedmdesátého výročí konce 2. světové války v Evropě, zvlášť když si uvědomíme, že při osvobozování českých zemí padlo cca 150 tisíc sovětských vojáků, kteří nemají nic co do činění se současnými geopolitickými problémy. Prezident však pod tlakem svou účast na vojenské přehlídce zrušil. Na druhou stranu si myslím, že prezident reagoval poněkud přehnaně, čehož se samozřejmě chytla naše mainstreamová média, která dychtivě čekají na každý prezidentův výrok, aby měla o čem psát a mohla ignorovat tak řadu skutečně důležitých témat.