Vyhoštění velvyslance USA pana Andrewa Schapira

V Rusku jsou prý horliví patrioti stále nedočkaví po vítězství, ale prezident Putin zachovává chladnou hlavu.

Navzdory zájmu nadšenců o boje u Doněcku či Debalceva se podle něj o válce rozhodne v pracovnách v Moskvě, Bruselu a Berlíně. Vojenské akce jsou pouhou podmnožinou politického sporu a jejich eskalace projevem neschopnosti najít řešení.

„Jejím účelem je vytvořit nové podmínky, ve kterých je kompromis možný, nebo ukázat, že není žádného potřeba, neboť jedna strana konfliktu zmizela. Když je čas kompromisu, když boje skončí a jednotky se vrátí do kasáren a generálové začnou psát své paměti a připravovat se na další válku, pak je výsledek konfrontace určován politiky a diplomaty u jednacího stolu,“ upozorňuje analytik v textu, který v češtině přinesl server Protiproud.cz.

Klíčovými stranami sporu jsou podle něj Moskva a Washington. Mohla jí být i Evropská unie, kdyby se ale prý vloni zcela nepodřídila USA. „V důsledku toho stojí Evropa na pokraji děsivého vnitřního otřesu. V nadcházejících letech je dosti pravděpodobné, že ji stihne stejný osud jako Ukrajinu, jen s větším povykem, větším krveprolitím a menší šancí, že se věci zklidní rychle – jinými slovy, že se někdo objeví a dá věci do pořádku,“ píše Iščenko. Je prý otázkou, zda EU zůstane nástrojem USA nebo se posune blíže Rusku. V prvním případě je prý její kolaps téměř nevyhnutelný.

USA se podle něj staly hegemonem, který zcela otevřeně „plundroval“ některé země, aby si zajistil vlastní hospodářský blahobyt. Nyní Rusko tuto hegemonii zpochybnilo. Za těchto okolností USA coby „obhájce“ světové hegemonie mohou jen ztratit.

Kompromis se prý zdá čím dál méně pravděpodobný a bojovat se bude muset až do konečného vítězství. Cokoliv mezitím bude pouze příměří sloužící k taktickému manévrování.

Podle analytika se vztahy mezi oběma velmocemi po ukrajinských událostech na začátku roku 2014 dostaly do takové podoby, která by v době před jadernými zbraněmi, jež přece jen mají odstrašující efekt, znamenala okamžité vyhlášení války.

Pro Vladimira Putina je však podle něj výhodnější mír. Jako šikovnější stratég totiž dokáže ledacos získat i pouhým vyjednáváním, bez enormních nákladů na vedení války. Ani Washington však podle Iščenka není řízen idioty a kompetentní lidé situaci rozumějí.

„Navíc také chápou, že Rusko nemá v plánu je zničit a je skutečně připraveno spolupracovat s nimi jako rovný s rovným. Jenže kvůli politické a socioekonomické situaci uvnitř vlastní země je pro ně taková spolupráce nepřijatelná,“ objasňuje. Navíc si prý politická elita posledních desetiletí zvykla na postavení výjimečné země, rozhodující o všem, a nechce se ho vzdát.

Spojené státy podle něj v posledním roce selhaly i takticky, když si nedokázaly sehnat větší množství spojenců, zatímco Rusko se opevnilo v BRICS i v Africe a Jižní Americe. Má tak na své straně většinu světové ekonomiky i silnější surovinovou základnu.

To, co udělal Washington na Ukrajině, není prý nic jiného než stará dobrá taktika „spálené země“, kterou protivník následně bude muset vybudovat. A je prý zcela reálné, že tento požár bude postupovat dál do Evropy.

Jenže i Putin bude mít své důvody, proč se pustit do války v Evropě. Především poté, až bude jeho režim ohrožen nestabilitou. Proto je prý velmi pravděpodobné, že ke skutečné válce v Evropě nakonec dojde.

ODKAZ-Z Evropy se prý stane jedna velká Ukrajina. Zde jsou důvody, proč neodvratně míříme k velké kruté válce

ODKAZ-Válka v Evropě je asi nevyhnutelná: Ukrajina mezi benzínem a hasičákem. Co Putin chce? Amerika potřebuje rozpoutat válku. Mír totiž znamená pro Rusko vítězství. Je ještě naděje?

ODKAZ-Chartista píše ruskému velvyslanci: Zbraně s hákovými kříži opět proti vám. Mrtví by prezidenta Zemana v jeho cestě do Moskvy podpořili. Společně musíme zabránit další válce