Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie

Lidi teď moc nečtou delší texty, neradi nad něčím složitě uvažují. Vše nahrazuje často jen jakási dekorace, zkratka. Něco, co útočí na první signální soustavu. Něco, co zapůsobí na emoce, a nějaké přemýšlení je navíc.

V médiích to vědí. Vyrábějí se „HLP“ – tedy „hluboce lidské příběhy“. Často fotky. Často podvržené fotky.

Sám jsem onehdá šel do televizního pořadu k madam Jílkové o inkluzi a viděl, jak jacísi aktivisté (Nebo to bylo přes ministerstvo? Nebo od každého trochu?) svážejí romské účinkující k televizi, mladé muže navlékali do kvádra a přímo k pultíku postavili moc příjemně a kultivovaně vypadající romskou maminku.

Byla to opravdu milá paní a již během krátkého pořadu pochopila, že ji tam trochu zneužívají (jen ji tam vystrčili místo sebe), že inkluze se týká všech dětí a není to problém Romové/Neromové.

Nakonec jsme si po pořadu – i s těmi mladíky – hezky popovídali. Ale ti, co je tam vyslali (a některé převlékli) chtěli pracovat s emocemi: „Vidíte, slušní lidé, oběti systému vs. zapšklí lidé ze speciálních škol a rádoby odborníci, možná i rasisti nebo něco horšího.“ V tomhle pořadu to moc nevyšlo.

U muslimských šátků se jde na věc podobně. Mladá nevinná dívka, hodná, nikomu by neublížila. Proč by nemohla nosit do školy šátek? Zastane se jí pan ředitel a někteří spolužáci. Máme hluboce lidský příběh – HLP. Tolerance, svoboda vyznání a tak.

No jo, ale pak ve světě vidíte navazující aktivity, co jsou už méně HLP. Žáci odmítající podat učitelce ruku, protože je žena. Školní jídelna nesmí vařit vepřové maso. Nebudou se slavit Vánoce, protože někteří žáci je nemají – neuznávají. Ještě dál ve světě ani holčičky nemají ve školách vůbec co dělat.

A u toho rádoby nevinného šátku to začíná.

Zaprvé: šátky nejsou v žádném případě náboženským symbolem. Například křížek na krku (navíc je tady doma) náboženským symbolem je, protože ho nosí na krku muži i ženy.

Šátky a hábity muslimští muži nenosí, protože jsou jenom symbolem připomínajícím jejich ženám podřadné postavení. Podřadné postavení žen není naše kultura a nic, co by měl podporovat český daňový poplatník v resortu školství.

Zadruhé: české školy mají řadu chyb, ale k dobrým tradicím patří prvorepublikový demokratický sekularismus. Ve školách nemá místo politika ani náboženství. Nezáleží na majetkových poměrech studenta ani ničem dalším! Všichni žáci jsou si rovni a nijak se nerozlišují.

Jediné kritérium pro jejich rozlišení je pouze prospěch a chování! Jde o jednu ze základních hodnot systému – braňme ji!

Zatřetí: my jsme tady doma a povinností hostů je naši kulturu ctít. Pokud tady chtějí žít, musí se asimilovat a přizpůsobit (stát se Čechy s jejich tradicemi a zvyky, mj. křesťanskými), nikoli abychom se my přizpůsobovali jim.

Kdybych chtěl žít v Jemenu, protože mi tamější společnost a vše více konvenuje, pak moje dcera nepůjde do místní školy v minisukni a nebude to vyžadovat jako „lidské právo“. Ani ne proto, že by nám případně všem usekli hlavu, ale protože slušný host ctí pravidla hostitelské země, pokud tam chce žít.

Ale ta mladá slečna z Teplic, nebo odkud, za to nemůže. Tu jenom vystrčili místo sebe, aby dělala „HLP“.

Sluší se říci bez hysterie a podrážděnosti: „V této zemi NE. Muslimské šátky ani hábity do českých škol nepatří.“