Deportace odmítnutých azylantů skřípou. V Německu sílí kritika

Úmluva o deportacích odmítnutých uchazečů o azyl, kterou v únoru dojednala německá vláda kancléřky Angely Merkelové s Marokem a Alžírskem, je v praxi téměř nepoužitelná. Týdeníku Der Spiegel to řekla Hannelore Kraftová (SPD), premiérka Severního Porýní-Vestfálska.

„Spolková vláda nás nechala ve štychu,“ postěžovala si s tím, že při posledním setkání s vládními úředníky „nám, jednotlivým spolkovým zemím, vyčítali, že nedostatečně deportujeme“.

„Namítla jsem, že takřka nemůžeme odmítnuté uchazeče vracet do zemí původu, obzvlášť ne z Maghrebu (Maroka a Alžírska – pozn. red.),“ upozornila znepokojeně předsedkyně vlády nejlidnatější německé země.

Nekonečné protahování
Ujednání, které s Rabatem a Alžírem uzavřel spolkový ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU), totiž umožňuje oběma severoafrickým zemím, jež Berlín spolu s Tuniskem zařadil na seznam tzv. bezpečných zemí, opakovaně protahovat zpětné přijetí svých občanů.

„Takhle to dál nejde. Kdybychom postupovali dosavadní rychlostí, trvalo by Severnímu Porýní-Vestfálsku přes dvacet let, než bychom vyhostili všechny Severoafričany, které máme poslat zpátky,“ varovala Kraftová s tím, že je na Berlínu, aby se pokusil vyjednat vylepšení dohody, protože jednotlivým spolkovým zemím chybí k něčemu takovému kompetence.

Úmluva stanoví, že Němci budou alžírské a marocké úřady  s předstihem informovat o každém azylantovi připravovaném k navrácení, a to včetně výpisu z trestního rejstříku ve Spolkové republice, a žádat tak o jeho přijetí.

„Není však stanovena žádná lhůta, dokdy pak musí severoafrické země na německou žádost odpovědět,“ upozornila televize SAT 1.

Druhou podstatnou potíž představuje vlastní transport při extradici. „Odmítnuté azylanty můžeme do Maroka a Alžírska posílat výhradně linkovými lety jejich národních leteckých přepravců, nikoli chartery. Ty aerolinie však berou do jednoho letadla jen jednoho až dva navrátilce,“ dodala předsedkyně zemské vlády.

„Pokud se jeden z nich vzpírá, třeba i násilně, pilot odmítne vzít oba. Jinak řečeno, stačí, aby se jeden začal rvát, a má jistotu, že domů neodletí,“ vysvětlila.

Na otázku, zda běženci z Maghrebu znamenají pro úřady její země zvláštní zátěž, Kraftová odpověděla, že ano. „Zatímco souhrnné statistiky kriminality mezi běženci dokazují, že nedosahuje celostátního průměru, v případě uprchlíků z Maroka a Alžírska je tomu jinak. Od roku 2010 stoupl jen u nás počet vězňů z Magrebu o 52 procent na dnešních 52. Drtivou většinu tvoří mladí muži,“ vysvětlila.

Agresívní mladí muži zastrašují

Kraftová řekla, že z průběhů soudních řízení ví, že mladí Alžířané a Maročané se pokoušejí zastrašovat personál.

„Rozhovory s nimi končí často hrozbami sebevraždou nebo sebepoškozováním. Vůči ženám ze sekcí pro práci při zaopatření mladistvých se převážně chovají naprosto bez respektu a navíc vyvolávají rvačky s jinými vězni,“ podotkla politička, která v Německu patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější.

„Je správné, že kvůli útokům rostou obavy a strach. Kromě toho však je tu dál fantastické nasazení profesionálů i dobrovolníků. Důležité je, aby politika nepřehlížela znepokojení veřejnosti. Ve věci bezpečnosti děláme vše, co je v našich silách. Avšak pravda je taková: nemůžeme zaručit stoprocentní bezpečnost. Útoku osamělých vlků téměř nemůžeme zabránit,“ řekla Kraftová v odpovědi na otázku, zda masakry z posledních dvou týdnů obrátily náladu Němců proti utečencům.