Nemůžeme mlčet!

#11: - Re: Re: Petice za odvolání Daniela Hermana 

 Konečně jeden z mála komentářů, se kterým lze plně souhlasit. Je to jednoduché. Je tu jistá většina, která podporuje smýšlení a činy prezidenta Zemana a když se jej podařilo zvolit, tak tato většina spokojeně mlčí. Jenže ta druhá část, nespokojená menšina, hlasitě a nepřetržitě křičí. A vzhledem k tomu, že tato menšina se rekrutuje z lidí, kteří se pohybují v kultuře, médiích a ve veřejném životě obecně, tak je její křik skutečně slyšet v jednom kuse ze všech stran a člověk se před tím neschová. Pak není divu, že se společnost jeví být rozdělena. V letech 1989 až 2003 se prezidentovi říkalo Vašek - šašek. Tehdy byla společnost skutečně rozdělena, ale karty byly rozdány opačně. Zatímco dnešní menšina byla tehdy spokojena, a tak z médíí zněly (s dodnes znějí) jen chvalozpěvy, dnešní většina byla tehdy rezignovaná a nespokojená, prezidentovi nerozuměla (což moc ani nešlo) a mnohdy se za něj musela stydět. Ovšem stylem této většiny není nespokojeně křičet. To už musí být, aby vyšla do ulic. A navíc tato většina nemá přístup k médíím, takže i kdyby chtěla, nebude slyšet, což ostatně dokazují dnešní dny. Takže to v devadesátých letech vypadalo na spokojenou a homogenní společnost, protože byl slyšet pouze hlas spokojené menšiny - a o přesdívce šašek se ani neví. A dnes by se naopak mohlo zdát, že prezident dělá něco špatného, protože je slyšet pouze ona hysterická nespokojená menšina, zatímco spokojená většina spokojeně mlčí. A tak asi ještě nějakou dobu bude hlavní zprávou to, jak je přínosné setkávat se separatisty a jak jeden neznámý pán s těžkým osudem o medaili přišel. To by bylo ohňů na všech střechách, kdyby se nějaký ministr setkal s duchovním vůdcem ruských obyvatel Krymu.

Takže nějaký závěr: Až bude uvedená menšina (řekněme "pražská kavárna") spokojena a utichne, bude to znamenat, že máme prezidenta, který je většině naroda zcela cizí, a opět upadneme do latargie.