BOJKOT UMĚLCŮ

Trumfovací novopojmy pravdoláskařů

Měli bychom shledat všechny ty jejich nedemokratické a sebeprosazující trumfo-koncepty na míru herců, alkoholiků a dealerů neziskovek:

1. zákony X lidská práva
Typicky nás napadne rozdíl mezi zákony a lidskými právy.
Zatímco ohledně zákonů se (jakš-takš) máme kam odvolat, u lidských práv je nevysvětlitelné, proč platí víc pro Sašu Vondru a méně třeba pro zemědělce, kterému nevrátili rodinný majetek.

2. hodnostáři X morální autority
To je sice hezké, že máme biskupy a profesory etiky - ale když přijede morální autorita, můžou se všichni schovat. Problém je, že my nejsme buddhistický stát a žádného dalajlámu jsme tu za svou autoritu nevolili. Proč nám ho vnucuje katolík? Měl si to dát do programu, že má radši buddhismus. Je to neslučitelné, už proto, že buddhisté by měli jiný poměr k utrpení - čili i k tzv. Holokaustu.

3. parlament X divadlo
Pravdoláskařům děsně vadí, že do parlamentu se volí. Oni jsou přece známi z televize, a to je argument nad vítěznými programy politických stran.

Něco podobného jsou:
4. volby X medializované akce, popř. obsazení televize
Řada plnoprávných občanů nemá jednak schopnosti mluvit na veřejnosti, nemají na to ale ani čas a peníze. Nicméně chodí k volbám. Jestliže nějaká koncepce vyhraje, projevují se tím názory i těchto prostých možná, ale naprosto svéprávných lidí. Není možno je překřikovat jen proto, že se znám s nějakým redaktorem. Vrcholem pak je televizní puč.

5. Norimberský proces X Holokaust
Války "nějak" končí: kapitulací poraženého a nějakým potrestáním, popř. reparacemi, změnami hranic, návratem utečenců, atd. Norimberský proces to - v rámci tehdejších možností - nějak udělal. Pokud se mu to nepovedlo, má být diskutován, atd. Proč se ale po dvaceti letech objevil koncept Holokaustu? Tím spíš, když je z několika stran napadán, např. zda se týká i nežidovských národů nebo Finkelsteinův argument o "holokaustovém průmyslu". (Norimberský proces oproti tomu nijak moc kritizován není. Mj. v něm svědčili i Češi. Rozhodně se dá ve školách podávat výuková verze procesu. U Holokaustu už to tak jednoznačné není.)

Zajímavým hobby pravdoláskařů je
6. obviňování nekomunistů za chození k volbám, které organizovali komunisté, přičemž výsledek byl - podle článku 4 ústavy o vedoucí úloze KSČ - předem znám, stejně jako vítěz u závodů císaře Nerona. Úplná zhovadilost tohoto obviňování obětí by vyžadovala eticko-psychologický rozbor, s přihlédnutím k faktu, že komunisté měly své ozbrojené síly a volby byly beztak nulitním aktem. Nevím, jestli má podobné obviňování obětí v dějinách obdoby, ale přinejmenším dokazuje, že oběti zřejmě tak docela nezvítězily.

Komunisté se uchopili moci ozbrojeným pučem LM, na nějž se vztahoval tehdy platný Zákon na ochranu republiky (1923). Podle něho měli být potrestáni a právo mělo navázat na stav ze začátku roku 1948. Že by s tím byla spousta komplikací, je jasné. Rozhodně by ale nešlo o nějakou retroaktivitu. Naopak, kontinuita práva s komunistickým režimem bylo nejen systémově nečisté řešení, ale ozbrojený puč nebyl zapracován jako základní fakt, s nímž by pracoval prastaro-nový režim.

Pokud si tedy pohrajeme se slovy, musíme doufat, že pravdoláskařské trumfy nebudou ani zdaleka znamenat triumfy.