Demise vlády a jmenování vlády skutečných odborníků.

  "Než začnete veslovat, musíte si dohodnout směr, " prozradil Sulla poraženým Athéňanům mezi potoky krve  roku -86.

     Koaliční vlády dříve či později přijdou na to, co bylo nabíledni už dávno předtím, než získaly důvěru. Že nemohou být zároveň bílé a a zároveň černé. Že nemohou tentýž problém řešit současně dvěma protikladnými postupy.

      Rozklad koaličních vlád ještě před vypršením jejich mandátu je obvyklým výsledkem všude tam,  kde pěstují  volební systém, který s hrdou neznalostí  věci označují jako poměrný. Ten je dokonalou živnou půdou pro vznik všeobecného kocourkova. Je tomu tak proto, že tenhle systém si přímo libuje v pěstování scestností.

      Tohle není demokracie. To není ani její verze.  Tohle je jen její zpupný, málo funkční padělek.  

     Demokracie je, když voliči, každý zvlášť,  hledají nejlepší řešení  stávajících problémů, a pak svůj hlas v tajných volbách dají tomu uchazeči o mandát, kterého považují za nejlepšího. Kdo chce řešit věci špatně, nebo jen hůř, žádný mandát nedostane, jen to nejlepší je dobré. Teorie počtu pravděpodobnosti zde říká, že voliči zváží uchazeče se značnou přesností.

      Ano, takové volby, jeden mandát v obvodě, vyhraje odborník. Ten nejlepší dostupný za daných okolností. A protože ta nejlepší řešení jsou si ve volebních obvodech výrazně podobná, jsou rozdíly mezi vítěznými uchazeči o mandát v různých obvodech minimalizovány, a případné vícenáklady z titulu provedení protikladných postupů  jakbysmet.

       Nota bene,  povšimněme si,  že takto fungují volby v nejstarších a nejúspěšnějších demokraciích. 

í