Petice za podporu Miloše Zemana

Zeman je – bohužel – jeden z mála politiků, kteří nazývají (alespoň některé) věci pravými jmény. Mění občas názory, ale jen zřídka; když to udělá, poctivě to přizná a řekne, co ho ke změně názoru přimělo. To vedle eurokorouhviček, jako jsou Horáček a Drahoš, působí mimořádně osvěžujícím dojmem. Bohužel. Oba posledně jmenovaní pánové mají jeden mimořádně odporný povahový rys, který sdílejí mj. i s Andrejem Babišem: je to názorové opatrnictví. Názorově opatrný člověk vlastní názor nemá, protože ho nepotřebuje. On potřebuje zjistit, jaký názor se aktuálně líbí jeho chebodárci (nebo tomu, koho dotyčný za svého chlebodárce považuje), a ten bude hlásat tak dlouho, dokud se to bude vyplácet. A pak klidně převlékne kabát. Kožíšek je stále jako nový, ať mi ho vrátíš! Drahoš i Horáček mají hlavy zaraženy hluboko v zadku svých ničemných chlebodárců. Rozdíl je mezi nimi ten, že Drahoš pojídá hovna svých loutkovodičů o něco noblesněji než Horáček; jako akademik umí totiž – na rozdíl od balíka Horáčka – používat příbor. Jiný rozdíl mezi nimi není. Zeman z takového srovnání vychází neskonale líp, a opět bohužel, není to jeho zásluha!