Otevřený dopis rektorce UK k dění na KTF

Vážení a milí kolegové,

četl jsem Váš otevřený dopis paní rektorce Karlovy univerzity vyjadřující znepokojení nad událostmi, k nimž v poslední době došlo na Katolické teologické fakultě UK, i nad celkovým vývojem této instituce. Za svou osobu svůj podpis pod Váš dopis nepřipojím a pokusím se Vám zde otevřeně a upřímně objasnit, proč jsem se tak rozhodl.

Předně mám obecně nedůvěru ke všem dopisům určeným k podepisování širokou veřejnosti, pokud nabádají nějaké veřejné činitele k opatřením týkajícím se záležitostí, k jejichž posouzení jednotlivci vybízení k podpisu nejsou z nějakých důvodů kompetentní (pro nedostatek informací, odbornosti, pro subjektivní, emotivní předpojatost, pro nebezpečí manipulace apod.). Jsem přesvědčen, že takových dopisů v právním státě není třeba a jsou dokonce nevhodné, neboť zpochybňují jeho principy.  Jsem rád, že jsem za svůj dlouhý život žádný podobný dokument (ač jsem k tomu byl, podobně jako ti starší z Vás, vícekrát vybízen) nikdy nepodepsal.

Mé další důvody, proč Váš dopis nepodepíši, jsou konkrétnější. Abych je vysvětlil, musím předeslat krátkou informaci: Vyučoval jsem jako (samozřejmě neplacený) emeritus až do konce zimního semestru minulého akademického roku filosofii na FF UK. Od února t.r. jsem začal působit jako externista na KTF. Musím říci, že jsem prostředím na této fakultě nebyl zklamán. Na katedře filosofie jsem se sešel s mladšími kolegy pro rozvoj naší filosofie upřímně zapálenými, a pokud jde o studenty, pozitivně mě zaujalo, že se jich hlásí ke studiu poměrně dost a jsou mezi nimi i velmi nadaní a pro budoucnost slibní jedinci. Vedoucímu katedry, doc. J. Jinkovi, jehož jsem poznal jako odborně zdatného a lidsky příjemného představeného, jsem vděčen za vlídné přijetí a naplňuje mě zármutkem, když vidím, že právě on je předmětem obav, jimž dáváte průchod ve svém dopisu.

Možná namítnete, že důvodem těchto obav není očividný rozvoj filosofických studií na KTF (z nich musí mít každý, kdo je pozitivně zaujat pro rozvoj české vzdělanosti, radost), nýbrž Jinkovo působení v jiných oblastech jeho činnosti na KTF, v nichž se projevil, jak se domníváte, jeho sklon k nesnášenlivému autoritářství, omezování jiných apod. Zde se jedná oblast Jinkova působení, se kterou na rozdíl od předchozí nepřicházím do styku, a kde tedy musím spoléhat na svědectví jiných.

V tom směru se mi dostal do rukou nedávný dopis děkana teologické fakulty Jaroslava Brože, v němž výtky snášející se na hlavu doc. J. Jinka a celého vedení fakulty uvádí na pravou míru. Jistě jste, vážení kolegové, s tímto (ostatně každému snadno dostupným) dopisem seznámeni a nebudu zde proto jeho obsah reprodukovat. Řeknu pouze tolik, že doc. Jaroslava Brože znám jako zdatného biblistu, bezúhonného kněze a člověka čistého srdce. Nemám proto důvodu pochybovat o pravdivosti jeho svědectví v uvedeném dopisu  obsaženém. U kolegyň a kolegů, kteří byli bohužel nezbytnými personálními omezeními na KTF osobně dotčeni, považuji určitou hořkost za věc lidsky pochopitelnou a omluvitelnou.
To jsou tedy důvody, proč k Vašemu dopisu ten  svůj nepřipojím. Vás pak prosím, abyste své v něm vyjádřené stanovisko, jež může mít společensky závažné důsledky, s vědomím plné osobní odpovědností, znovu zvážili.

Váš Stanislav Sousedík, prof.em.