Neustupujme zbytečně!

Jelikož bych to sama neuměla tak dobře formulovat, použiji text člověka, který napsal přesně to, jak to vnímám i já:

Nevěřili byste, s jak nepatrnou mírou moudrosti je řízen tento svět! (rabínské přísloví)

Je více motivů, proč někteří politici dají svůj podpis pod smlouvu, aniž by ještě znali skutečný text, natož vše, co pro jejich země z něj vyplyne. Jsou to:

1. Vzájemná podpora a soudržnost skýtá jednomu každému zainteresovanému politikovi mnohem větší příležitost k získání budoucího podílu na moci a hmotného zabezpečení sebe a svých blízkých. Osud současných vrcholných politiků totiž stále méně určují nálady domácího obyvatelstva. Politikova budoucnost v Nové Krásné Evropě je namísto toho dána mnohem více schopností správně "zapadnout do struktur", v jejichž středu je už jakákoliv podpora voličů v podstatě irelevantní. Občanům už skoro ani není třeba skládat nějaké účty a obhajovat před nimi vlastní rozhodnutí.

2. Druhý důvod pak nemá jiný základ než v sentimentu. Současné politické elity bez rozdílu země původu se totiž na základě výše uvedeného cítí být daleko více zavázány samy sobě navzájem, než státům, které je do jejich funkcí povolaly. Z toho důvodu dotyční mužové a ženy jeden druhého navzájem hluboce chápou, všichni chtějí být s těmi druhými zadobře a své kolegy proto nikdy "nepodrazí". S následky svých politik nebudou prakticky bezpečně nikdy konfrontováni, takže u nich chybí elementární zpětná vazba, kterou by za jiných okolností sehrál prostý pud sebezáchovy. Vždyť i zdánlivě seriózní média, u nichž bychom snad doufali ve vytváření příslušného tlaku na rozum a odpovědnost (takovou roli kdysi opravdu sdělovací prostředky v demokraciích měly!), prezentují výsledky takových schůzek, kde premiéři 25 států podepíší dosud neexistující dokument prakticky neznámého obsahu, jako převratnou naději pro celý kontinent. Názorový disent následně média častují v lepším případě úsměšky, v horších případech vyloženými urážkami, kdy odpůrce označují za neschopné vrtáky, odpadlíky a strůjce národního neštěstí.

3. Důvod třetí, v podstatě nejméně důležitý, leč za zmínku stojí - ti lidé jsou schopní podepsat prakticky cokoliv. Část z nich, kteří reprezentují velké a silné země, je přesvědčena, že podepsané stejně nebudou muset nikdy dodržet, a přijaté usnesení celkem správně chápou jako pumpičku vraženou do drátů těm slabším státům, na které si následně lze troufnout. A ti slabší podepíšou i zjevně nevýhodnou smlouvu částečně z loajality vůči svým mocnějším kolegům, částečně ze strachu před nimi a dílem z obav před ostrakizací, jíž by byli vystaveni ve sdělovacích prostředcích, jejichž hlas téměř bez výjimky ovládají lidé zatížení spasitelským komplexem, duchem sociálního konstruktivismu a vůbec nadšenci pro kdejaký kolektivistický blud.

Zpočátku se evropskému společenství dařilo, ale to byl výdobytek EHS, nikoli EU. EHS, jak už bylo mnohokráte řečeno, byl ten správný stupeň evropské integrace. Vše ostatní navíc je již socialistická politická nadstavba, s „třešinkou na dortu“, která se jmenuje EURO.
A onen podpis na zmíněné smlouvě není nic jiného než jeden z dalších malých krůčků, které nás dál a dál zatahují do „tenat“ Bruselu. Je to naprosto totéž jako s tou žábou. Pokud chcete uvařit živou žábu, pak ji nesmíte hodit do vroucí vody. Pokud ji ale hodíte do vody studené a začnete ji pomalu zahřívat, tak si žába lebedí jaké je ve vodě pěkné teplíčko a když se voda stává příliš horkou, tak už nedokáže vyskočit a uvaří se.

Nebo ještě jiný příklad. Určitě mnozí z vás napínali volejbalovou nebo tenisovou síť. To zařízení se jmenuje rohatka západka a vyznačuje se tím, že po každém dalším napnutí sítě o jeden zub zapadne západka a nedovolí, aby se ozubený kotouč otočil zpět a síť povolil. Ty zuby se do současnosti jmenovaly:
1. Maastrichtská smlouva o EU
2. Smlouva z Nice
3. Evropská ústava – neprošla referendy ve Francii a Nizozemsku
4. Lisabonská smlouva – přemalovaná Evropská ústava, kdy referenda již byla zakázána nebo bylo vynuceno opakování (Irsko)

Nyní je na řadě -
5. Smlouva o rozpočtové odpovědnosti – další krok pro svázání členských států diktátem Bruselu
………Co bude následovat...? Tahle smlouva a pak už jen Fiskální unie, jediná Centrální banka, tudíž nejen nesmyslná jednotná měna, ale už definitivní direkce z jediného centra. Protektorát, totalita..
A s tím máme čtyřicetiletou neblahou zkušenost..