Požadujeme navýšení rozpočtu Slezského divadla v Opavě

Vážení diskutující,
snad všem zúčastněným stranám je jasné, že v dnešní době není peněz nazbyt nikde. Ovšem při všech úsporných opatřeních by neměl jít stranou rozum a nemělo by být s vaničkou vyléváno i dítě. Každému, kdo ví něco o fungování operního souboru, je jasné, že se sedmi sólisty se provoz zajistit nedá. Probleskly i částky, za které by měli zpěváci v Opavě hostovat. Asi by je musela zaštiťovat nějaká operní charitativní organizace, aby mohli vůbec do Opavy dojet a ještě se vrátit domů. V případě redukcí provozu opavské, nebo i jiné, opery se může snadno stát, že soubor se rozpadne, zanikne a už ho nikdo neobnoví. Jistě může být namítáno, že nejde o život, že finance schází ve zdravotnictví, školství, sociální oblasti atd., ale staré rčení, že nejen chlebem živ je člověk, je více než pravdivé. Člověka přeci nedělá jen to, že se nají, vyspí pod střechou atd., člověk je tvor kulturní, myslící, cítící a jistě si toho byli vědomi naši předkové, kteří vznik divadelních domů iniciovali. V každém městě bychom našli větší či menší divadelní sál, každá druhá vesnice má sokolovnu s jevištěm, leckde byly a dokonce i jsou divadelní spolky (profesionální i amatérské), kterými se obce rády chlubí. Dnešní nástupci na radnicích však výdaje na kulturu a umění raději škrtají. Dobře zavlažovaným pažitem se dá asi pochlubit lépe, zvlášť, je-li obehnán reklamními poutači spřátelených firem, které šikovně brání úniku míče nakopnutého místním borcem snícím o krajském přeboru mimo hrací plochu.
Není ale povinností naší a našich zastupitelů uchovávat odkaz předků pro další generace? Co bychom byli bez naší kulturní minulosti, jaká by byla identita našeho národa, naší republiky? Hovoří-li se o různých uměleckých předmětech jako o věcech nevyčíslitelné hodnoty, domnívám se, že stejně nevyčíslitelnou hodnotou je i současné živé umění, produkce divadel, orchestrů, výtvarníků... Jsou to věci živé, které nelze na čas odstavit. Nelze oživit něco, co bylo zavražděno, byť z nedbalosti.
Opavskou operu jsem měl to štěstí poznat osobně jako režisér při realizaci náročných a krásných Her o Marii Bohuslava Martinů. Soubor se s nelehkým úkolem, tak jako s mnoha jinými, vyrovnal se ctí. Svými kvalitami nejednou potěšil i diváky během pražského festivalu Opera, samozřejmě i jinde. Je-li možné Slezskému divadlu něco vyčítat, pak je to nedostatek adekvátního vedení, za což je zcela zodpovědné město, které vedení divadla vybírá. Rozhodně za to nejsou odpovědní umělci, kteří ale jsou ve výsledku postihováni neodpovídajícím ohodnocením a v poslední době snižováním úvazků a propouštěním (což je bohužel problém celostátní). Pokud je mi známo, Opava se v minulosti, na rozdíl např. od Ústí nad Labem, dokázala vypořádat s odsunem německého obyvatelstva, které bývalo významným nositelem kulturních tradic, a byla vedle Ostravy nadále nepřehlédnutelným centrem kulturního dění Českého Slezska. Bude tomu i nadále, nebo se z Opavy stane větší vesnice?
Všem chytrákům, kteří zlehčují práci divadelníků, bych doporučil, aby se podívali nejdříve sami na sebe, jestli by vůbec dokázali přijít včas a připraveni předstoupit před 500 lidí a bez chyby přednést připravený projev zpaměti. Můžete říct "prkotina", ale zkuste si na jeviště stoupnout a nést odpovědnost za svůj podíl na představení. Pro opravdového umělce to není lehké, stejně jako pro odpovědného stavaře postavit most, přes který mohou přejet auta. V divadle sice nejde o život, ale poctiví umělci ke své práci přistupují, jakoby o život šlo. A diváci takovou samozřejmost také požadují.
Opavským kolegům přeji, aby se nenechali znechutit několika hloupými remcali a dokázali přesvědčit občany města, že v divadle se hlásají klasické, tedy trvalé hodnoty, nikoli na radnici, kde často vítězí zájmy těch, kteří nevidí dál než do své peněženky.
Tož, tolik několik neutříděných myšlenek vyvolaných smutkem nad lhostejným zašlapáváním jednoho divadla.
Beno Blachut ml., dramaturg Opery Národního divadla