Demise vlády a jmenování vlády skutečných odborníků.

jsou falešné, oni ji chějí zachovat, protože jen politici z ní mají profit. Už nejméně před deseti lety vyšel na Amnesty International právní rozbor jednoduchého zákona, který by určitě nejen zamezil novým případům, ale taky rozmotal ty minulé. Paragraf: Kdo peníze platí, je vždy beztrestný, nezákonné je pouze úplatek přijmout a vyžadovat. Nabízení úplatku je povoleno také pro testování úplatnosti veřejných činitelů a jiných vedoucích funkcionářů, kteří po přijmutí úplatku budou okamžitě funkce zbaveni.
Okamžitě po přijetí takového zákona by si nikdo nerisknul úplatek přijmout. Ale ono je to i morálně jasné. Dopouštím se úplatkářství, když svému holiči nebo zedníkovi zaplatím za jeho službu? Když u zubaře zaplatím víc za kvalitnější materiál? Když si vyberu jako zaměstnanec firmu, která mi zaplatí víc, než jiná? Čím se z platby za služby či zboží stane úplatek? Jedině tím, že o ně je nedostatek. Napadlo by někoho v plně zásobeném řeznictví dávat VŠIMNÉ za kus masa, které řezník schoval a naoko žádné maso není? To ale může praktikovat jen když rozhlašuje, že kdo mu všimné dává, je stejný lump. Musíme pochopit, že je plně správné požadovat a zaplatit za normální službu víc než za nekvalitní a třeba uměle nedostatkovou. Je snad nemorální chtít bydlet a zaplatit za to víc, než jiní? Když dám úplatek, nejsem vinen já, že jiného předběhnu v oprávněném nároku, protože o možnosti takto někoho poškodit nejsem oprávněn rozhodnout. Viník je jen ten, kdo toto nemorální poškození má pravomoc nařídit.