Demise vlády a jmenování vlády skutečných odborníků.

Tak co, národe, jak se vám líbí pokračování kauzy Rath? Mně osobně se chce zvracet. Rekonstrukce buštěhradského zámku je prý v naprostém pořádku. Cena nebyla předražená, a tak není žádný důvod držet Davida Ratha ve vazbě. To prohlásil státní zástupce. A také není důvodu, aby Rath zase v klidu nehačal dál v poslanecké sněmovně, namísto v kriminále, a hrdě reprezentoval za naše nemalé peníze stát a společně se svými kumpány zametal stopy a kradl dál. Jak bylo do médií sděleno, tak se za zloděje Ratha zaručilo a ještě určitě i zaručí mnoho velevážených osobností. Já se přiznám, že se těším na jejich jména, neboť to budou všichni ti, kterým Rath pohrozil ve Sněmovně při svém „slyšení“ prohlášením: Já jsem jenom malá čudla, ale ti opravdoví sumci….

Co mně doslova vyrazilo dech, je prohlášení Petra Gazdíka, že i on je za Rathovo propuštění. Před časem se Stanislav Polčák, první místopředseda Starostů a nezávislých, jako jeden z mála zastal Parkanové, a teď se předseda Gazdík zastává pro změnu Ratha. Proboha, co se to se Starosty stalo?? Přiznám se, že tomu přestávám rozumět.

Oni snad kradou všichni…

Jak se už pomalu, ale zato jistě, stalo veřejným tajemstvím, drtivá většina státních zakázek na úrovni státu, krajů a měst je předražená a financují se z nich politické strany a samotní politici si jednotlivě také mnohdy přijdou na své. Každá strana má své „výběrčí daní“, kdy se hovoří o lidech, kteří vykonávají tak zvanou „špinavou práci“. Má to svá jednoduchá, ale striktní a nekompromisní pravidla: Dej a dostaneš – nedáš, už si neškrtneš. O tomto nepsaném pravidlu se u piva dozvíte od každého zástupce firmy, která je na státních zakázkách závislá.
Kdo toto svinstvo zastaví?

Občanům s Rathovou kauzou svitla naděje přicházející nápravy. Po dnešku ale začíná tato naděje zase pomalu zhasínat. Po Bradáčové v podstatě nebylo do Rathovy kauzy ani vidu ani slechu, a proto se obávám, že se jednalo o cílenou objednávku „z prava“, které se ale vzápětí lekli všichni napříč politickým prohnilým spektrem natolik, že museli rychle zařadit zpátečku.

Jediné, co může ve všech dosavadních kauzách, které se navzájem překrývají a tvoří jeden velký neskutečný obraz politické zlodějny, udělat razantní pořádek, jsou volby.

Národe, je třeba zase rozsvítit! Problém ale je, že ta současná politická reprezentace to zcela jistě neudělá, protože by na ně bylo rázem na všechny vidět…

A proto závěrem říkám – ANO, má to smysl - bojovat za změnu pro lepší spravedlivou budoucnost.
Petr Havlíček