Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Obsah
Úvod Hlavička zákona
Část I. Všeobecná ustanovení
Hlava 1. § 1 - § 5 Předmět úpravy a vymezení pracovněprávních vztahů
Hlava 2. § 6 - § 12 Smluvní strany základních pracovněprávních vztahů Účastníci pracovněprávních vztahů
Hlava 3. § 13 - § 15 Základní zásady pracovněprávních vztahů
Hlava 4. § 16 - § 17 Rovné zacházení a zákaz diskriminace Rovné zacházení, zákaz diskriminace a důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů
Hlava 5. § 18 - § 29 Právní úkony
Část II. Pracovní poměr
Hlava 1. § 30 - § 32 Postup před vznikem pracovního poměru
Hlava 2. § 33 - § 39 Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru
Hlava 3. § 40 - § 47 Změny pracovního poměru
Hlava 4. § 48 - § 73a Skončení pracovního poměru
Část III. § 74 - § 77 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
Část IV. Pracovní doba a doba odpočinku
Hlava 1. § 78 - § 80 Obecná ustanovení o pracovní době a délka pracovní doby
Hlava 2. § 81 - § 87 Rozvržení pracovní doby
Hlava 3. § 88 - § 89 Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka
Hlava 4. § 90 - § 92 Doba odpočinku
Hlava 5. § 93a Práce přesčas
Hlava 6. § 94 Noční práce
Hlava 7. § 95 Pracovní pohotovost
Hlava 8. § 96 - § 99 Společná ustanovení o pracovní době a době odpočinku
Hlava 9. § 100 Zmocňovací ustanovení
Část V. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
Hlava 1. § 101 - § 102 Předcházení ohrožení života a zdraví při práci
Hlava 2. § 103 - § 106 Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance
Hlava 3. § 107 - § 108 Společná ustanovení
Část VI. Odměňování za práci, odměna za pracovní pohotovost a srážky z příjmů ze základního pracovněprávního vztahu Odměňování za práci, odměna za pracovní pohotovost a srážky z příjmů z pracovněprávního vztahu
Hlava 1. § 109 - § 112 Obecná ustanovení o mzdě, platu a odměně z dohod
Hlava 2. § 113 - § 121 Mzda
Hlava 3. § 122 - § 137 Plat
Hlava 4. § 138 Odměna z dohod
Hlava 5. § 139 Mzda nebo plat při výkonu jiné práce
Hlava 6. § 140 Odměna za pracovní pohotovost
Hlava 7. § 141 - § 144 Společná ustanovení o mzdě, platu, odměně z dohod a odměně za pracovní pohotovost
Hlava 8. § 145 - § 150 Srážky z příjmu z pracovněprávního vztahu
Část VII. Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce Náhrada výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce
Hlava 1. § 151 - § 155 Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce
Hlava 2. § 156 - § 172 Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3
Hlava 3. § 173 - § 181 Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3
Hlava 4. § 182 - § 189 Společná ustanovení o cestovních náhradách
Hlava 5. § 190 Náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce
Část VIII. Překážky v práci
Hlava 1. § 191 - § 205 Překážky v práci na straně zaměstnance
Hlava 2. § 206 Společné ustanovení o překážkách v práci na straně zaměstnance
Hlava 3. § 207 - § 210 Překážky v práci na straně zaměstnavatele
Část IX. Dovolená
Hlava 1. § 211 Základní ustanovení
Hlava 2. § 212 - § 214 Dovolená za kalendářní rok, její poměrná část, výměra dovolené a dovolená za odpracované dny
Hlava 3. § 215 Dodatková dovolená
Hlava 4. § 216 - § 223 Společná ustanovení o dovolené
Část X. Péče o zaměstnance
Hlava 1. § 224 - § 226 Pracovní podmínky zaměstnanců
Hlava 2. § 227 - § 235 Odborný rozvoj zaměstnanců
Hlava 3. § 236 Stravování zaměstnanců
Hlava 4. § 237 - § 247 Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců
Část XI. Náhrada škody
Hlava 1. § 248 - § 249 Předcházení škodám
Hlava 2. § 250 - § 264 Odpovědnost zaměstnance za škodu
Hlava 3. § 265 - § 271 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu
Hlava 4. § 272 - § 274 Společná ustanovení o odpovědnosti za škodu
Hlava 5. § 275 Zabezpečení při pracovních úrazech a nemocech z povolání
Část XII. Informování a projednání, působnost odborové organizace, rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Informování, projednání v pracovněprávním vztahu a oprávnění odborové organizace, rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Hlava 1. § 276 - § 277 Základní ustanovení
Hlava 2. § 278 - § 280 Informování a projednání
Hlava 3. § 281 - § 285 Rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Hlava 4. § 286 - § 287 Působnost odborové organizace Působnost odborových organizací v pracovněprávních vztazích v jednání za zaměstnance a informování a projednání
Hlava 5. § 288 - § 299 Přístup k nadnárodním informacím
Část XIII. Společná ustanovení
Hlava 1. § 300 Množství práce a pracovní tempo
Hlava 2. § 301 - § 304 Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiné povinnosti zaměstnanců, zvláštní povinnosti některých zaměstnanců a výkon jiné výdělečné činnosti Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zvláštní povinnosti některých zaměstnanců a výkon jiné výdělečné činnosti
Hlava 3. § 305 - § 306 Vnitřní předpis
Hlava 4. § 307 Mzdová, platová a ostatní práva
Hlava 5. § 308 - § 309 Agenturní zaměstnávání
Hlava 6. § 310 - § 311 Konkurenční doložka
Hlava 7. § 312 - § 315 Osobní spis, potvrzení o zaměstnání a pracovní posudek
Hlava 8. § 316 Ochrana majetkových zájmů zaměstnavatele a ochrana osobních práv zaměstnance
Hlava 9. § 317 - § 319 Zvláštní povaha práce některých zaměstnanců, vyloučení pracovněprávního vztahu a vyslání k výkonu práce na území jiného členského státu Evropské unie
Hlava 10. § 320 - § 323 Oprávnění odborových organizací, organizací zaměstnavatelů a kontrola v pracovněprávních vztazích
Hlava 11. § 324 Bezdůvodné obohacení
Hlava 12. § 325 - § 328 Zajištění závazků a smrt zaměstnance Závazky v pracovněprávních vztazích a smrt zaměstnance
Hlava 13. § 329 - § 333 Zánik práva, vrácení neprávem vyplacených částek a uplynutí doby Promlčení a zánik práva
Hlava 14. § 334 - § 337 Doručování
Hlava 15. § 338 - § 345 Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů a zánik práv a povinností z pracovněprávních vztahů, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, a přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů
Hlava 16. § 346 Zvláštní úprava pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí
Hlava 17. § 347 - § 350 Zvláštní zákazy a výklad některých pojmů Výklad některých pojmů
Hlava 18. § 351 - § 362 Průměrný výdělek
Hlava 19. § 363 Ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie a ustanovení, od kterých není možné se odchýlit
Část XIV. Přechodná a závěrečná ustanovení
Hlava 1. § 364 - § 394 Přechodná ustanovení
Hlava 2. § 395 - § 396 Závěrečná ustanovení
Příloha Charakteristiky platových tříd
Poznámky Poznámky pod čarou
Novelizované znění a dotčené části jsou vyznačeny tučně.
Odpovědět Upravit Odstranit Sdílet na Facebooku Nahlásit nevhodný obsah

Nepřihlášený uživatel
#1975
2012-12-11 22:54

Švarc-systém - výklad zákona

Výklad ustanovení § 13 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

Níže uvedený text je výkladem ustanovení § 13 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (zákaz tzv. "švarc-systému"), tak, jak byl oficiálně zveřejněn na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, na osobních stránkách ministra Zdeňka Škromacha, a tak, jak byl vtělen do metodického pokynu úřadům práce:
Výklad ustanovení § 13 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ( dále jen "zákon o zaměstnanosti"), upravuje v § 13 zabezpečení práva na zaměstnání téměř totožným způsobem jakým bylo toto právo upraveno v § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Přesto se po nabytí účinnosti tohoto zákona rozšířilo povědomí, že se jedná o zcela novou právní úpravu, která má mít negativní dopad na podnikatelské prostředí, zejména na osoby samostatně výdělečně činné. Z tohoto důvodu podáváme k § 13 zákona o zaměstnanosti následující výklad, který vychází z dosavadní ustálené praxe:
I. Právo na zaměstnání

Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o zaměstnanosti je právnická nebo fyzická osoba povinna zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích.

Základním smyslem tohoto ustanovení je zabezpečit fyzickým osobám právo na zaměstnání v pracovněprávních vztazích.

Z povinnosti zajišťovat plnění běžných úkolů svými zaměstnanci jsou v § 13 odst. 3 a 4 zákona o zaměstnanosti stanoveny výjimky, které umožňují, aby plnění běžných úkolů

zajišťovala fyzická osoba sama nebo pomocí svého manžela nebo dětí
zajišťovala právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů
zajišťovala právnická nebo fyzická osoba dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce
svěřila právnická nebo fyzická osoba jinému zaměstnavateli; tuto možnost je možno využít pouze za podmínky, že svěřené úkoly (činnosti) má tento zaměstnavatel zahrnuty ve svém předmětu činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci zaměstnávanými v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.

Právo fyzické osoby na zaměstnání a povinnost právnické nebo fyzické osoby zajišťovat běžné úkoly svými zaměstnanci je přitom třeba chápat ve vzájemné souvislosti.

Za porušení povinnosti právnické nebo fyzické osoby zajišťovat své běžné úkoly vlastními zaměstnanci lze považovat jen takový stav, v jehož důsledku není právo fyzické osoby na zaměstnání naplněno, tzn. tehdy, kdy právnická nebo fyzická osoba (zaměstnavatel) neumožní fyzické osobě výkon práce v pracovněprávním vztahu, přestože pro právnickou nebo fyzickou osobu zajišťuje běžné úkoly vyplývající z předmětu její činnosti a je při plnění zadávaných pracovních úkolů v obdobně závislém postavení jako zaměstnanci.

O nenaplnění práva na zaměstnání se nejedná, pokud běžné úkoly právnické nebo fyzické osoby plní zaměstnanci jiného zaměstnavatele (např. při svěření běžných úkolů, při agenturním zaměstnávání, na základě smlouvy o dílo apod.).

Při posuzování, zda zaměstnavatel plní povinnost vyplývající z § 13 zákona o zaměstnanosti, je však třeba vycházet ještě z dalších skutečností.

Zákon o zaměstnanosti nemůže vylučovat možnost uskutečňovat dílčí dodávky právnickými nebo fyzickými osobami podnikatelským způsobem. Právnická nebo fyzická osoba, která z různých důvodů, např. proto, že se jedná o specializované činnosti, nebo z důvodů kapacitních, nemůže realizovat celou svou zakázku vlastními zaměstnanci, má možnost uzavřít obchodně závazkový vztah s jinou fyzickou nebo právnickou osobou, jehož obsahem je dílčí dodávka. Ta může být realizována jak zaměstnanci této právnické nebo fyzické osoby, tak i společníky nebo členy právnické osoby nebo i osobou samostatně výdělečně činnou.

Musí se však vždy jednat o obchodně závazkový vztah, jehož obsahem není zastřený výkon závislé práce, ale zhotovení určitého díla nebo jeho části při vnesení nejen práce ale i další hodnoty, jako např. upotřebení vlastního pracovního vybavení, použití vlastního stroje apod.

Obchodně závazkový vztah je naplněn, jestliže právnická nebo fyzická osoba podniká

samostatně, tj., že činnost právnické nebo fyzické osoby není organizována ani řízena druhým účastníkem obchodně závazkového vztahu, to znamená, že mezi účastníky obchodně závazkového vztahu není vztah podřízenosti a nadřízenosti,
pod vlastním jménem, tj., že při výkonu činnosti právnická nebo fyzická osoba jedná sama za sebe a svým jménem, nikoliv jménem druhého účastníka obchodě závazkového vztahu,
na vlastní odpovědnost, tj., že při výkonu podnikatelské činnosti majetkoprávní důsledky vyplývající z provádění činnosti nese právnická nebo fyzická osoba a nejdou na vrub druhého účastníka obchodně závazkového vztahu,
za účelem dosažení zisku, tj., že úmyslem právnické nebo fyzické osoby je zisk realizovat, i když činnost nemusí být zisková.

Dalším důležitým hlediskem je četnost existujících obchodně závazkových vztahů k zajištění běžných úkolů zaměstnavatele. Jen nahodilý a ojedinělý obchodně závazkový vztah k zajištění běžných úkolů zaměstnavatele nemusí být považován za porušení § 13 zákona o zaměstnanosti, jestliže obchodně závazkový vztah nepředstavuje převažující způsob zajištění vlastního předmětu činnosti zaměstnavatele. Četnost obchodně závazkových vztahů je třeba posuzovat i na straně osoby samostatně výdělečně činné. Za porušení § 13 zákona o zaměstnanosti nelze považovat, pokud obchodně závazkový vztah mezi osobou samostatně výdělečně činnou a zaměstnavatelem je pouze jedním z mnoha jejích dalších smluvních vztahů.

Při posuzování jednotlivých případů je třeba vzít v úvahu i dlouhodobost obchodně závazkového vztahu. Jen nahodilý a ojedinělý obchodně závazkový vztah k zajištění běžného úkolu, který musí být neběžný svým rozsahem nebo trváním a musí být časově ohraničen uskutečněním dílčí dodávky, nemusí být považován za porušení § 13 zákona o zaměstnanosti a následně sankcionován.
II. Svěření běžných úkolů

Podle § 13 odst. 4 je možno svěřit plnění běžných úkolů pouze tomu zaměstnavateli, který je má rovněž zahrnuty ve svém předmětu činnosti a který je bude zajišťovat svými zaměstnanci zaměstnávanými k tomu účelu v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.

Stejná právní úprava byla již obsažena i v § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona 369/2000 Sb., a to s účinností od 22.11.2000. Účelem této právní úpravy bylo umožnit zajišťování plnění běžných úkolů i systémem obchodní spolupráce podnikatelů, tzv. franchisingem. Jedná se o systém podnikání, v němž se stávají předmětem obchodu zboží nebo služby nebo technologie. Je založen na úzké spolupráci dvou nezávislých smluvních partnerů, kdy jeden poskytuje druhému právo a současně mu ukládá i povinnost provozovat obchod podle jeho konceptu, používat za přímou nebo nepřímou úhradu systém názvů nebo označení, používat jiná reklamní, autorská nebo průmyslová práva, využívat jeho know-how, vědecké a technické metody a obchodní systém atd.

Podmínka, že v takovýchto případech musí smluvní partner plnit svěřené běžné úkoly svými zaměstnanci, má zabránit řetězení v předávání uvedených práv a povinností na další subjekty, které již nejsou v přímém smluvním vztahu s poskytovatelem práv.
III. Tzv. "outsourcing"

Pojem "outsourcing" vychází ze spojení dvou anglických slov a v odborné literatuře je překládán jako "vytěsnění" nebo "odsunutí".

V praxi se "outsourcing" nejčastěji využívá pro oddělení informačních technologií a informačních systémů, pro kancelářské služby, účetní zabezpečení chodu podniku, služeb oddělení dopravy, služby právní apod.

Jak vyplývá z Nálezu Ústavního soudu (II.ÚS 69/03), rozumí se tzv. "outsourcingem" vytěsňování činností, které přímo nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, jsou však pro jeho činnost potřebné. Zadáním těchto činností odborným firmám si zaměstnavatel vytváří prostor pro intenzivnější zaměření se na svou hlavní činnost. Z uvedeného Nálezu Ústavního soudu vyplývá, že využití "outsourcingu" není v rozporu s ustanovením § 13 zákona o zaměstnanosti, protože se neváže na plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti zaměst