Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Kdopak nám to doopravdy zasahuje do výuky moderních dějin? (glosa)

Zdá se, že do vlastní pasti lapená ODS ztrácí nervy, což se mimo jiné projevuje nesmyslným a přesto leccos odhalujícím blábolením jejích představitelů. Konkrétně si vezmu na paškál usnesení Výkonné rady ODS v Plzni týkající se komunistických krajských radních pro resort školství.

Příslušná část usnesení zní takto: „Výkonná rada zásadně odmítá zasahování představitelů KSČM do výuky moderních dějin na středních školách tak, jak se tomu stalo například v Karlovarském kraji, kde školství řídí komunista, bývalý politruk Pohraniční stráže. Takové zasahování je zcela nepřípustné a je v rozporu s platnými právními předpisy České republiky.“

Místopředsedkyně UV KSČM Miloslava Vostrá k tomu (pro Haló noviny) poznamenala: „Překvapuje nás, že vrcholný orgán ODS přijímá usnesení, jímž dává najevo, že nezná pravomoci krajů. Předpokládali bychom, že vedení ODS ví, že nikdo ze zvolených krajských radních nemůže nijak zasahovat do obsahu výuky na školách, tedy ani do výuky moderních dějin.

Zmíněné usnesení Výkonné rady ODS proto vnímáme spíše jako šíření poplašné zprávy, jejímž prostřednictvím chce ODS zmást občany. Přihlásila se tím otevřeně k podpoře nátlakových akcí v některých krajích, kde jsou kladeny, v rozporu s ústavními zákony, požadavky na odvolání radních pro jejich členství v KSČM.“

Shodou okolností jsem ve v tutéž hodinu, jako výše uvedené, četl vskutku skvostný článek pětadvacetiletého mlamoje, nazvaný příznačně Komunisti pohledem ročníku 87. Z toho článku, stejně jako z mnoha vyjádření jednodenní hladovkou a podobnými legráckami tělesně i duševně vyčerpaných protestujících studentů, přitom jasně vyplývá, že jejich představa o historii je natolik zkreslená, že patrně důsledkem zasahování nějakých představitelů do výuky moderních dějin na středních školách doopravdy je.

V takové souvislosti přijde na mysl hlubinně psychologická úvaha o projekci Stínu, tedy, stručně řečeno, o promítání vlastních nepřiznaných špatných vlastností na nějaký vhodný objekt mimo nás, přičemž se to může dít individuálně i kolektivně. Dějiny jsou plné takových projekcí a často i jejich tragických důsledků, kdy lidé v někom jiném zabíjejí své nepřiznané horší já.

Vrátíme-li se k prohlášení plzeňských občanských demokratů, pak lze říci, že svým nekompetentním prohlášením o sobě prozradili nejen to, že ztrácejí soudnost, ale také to, jak moc stojí o to, aby jejich ideologie byla i nadále servírována studentům středních (a patrně i všech ostatních) škol.

Jsou chvíle, kdy mi chování současných elit připomíná zmatek, bezradnost a paniku představitelů KSČ v roce 1989, a doufám, že okamžik, kdy zazní ono andersenovské „Císař je nahý!“, je na spadnutí (nesouhlasím s tvrzením, že šlo jen o hru zpravodajských služeb apod.; navzdory tomu, že šlo o do značné míry naplánovaný a zmanipulovaný převrat, KSČ opravdu vlastní vinou ztratila legitimitu). Nicméně se obávám, že – pokud to nějak zásadně neurychlí dění v okolním světě – je současné demaskování se nositelů vládní ideologie nejspíš jen koncem prvního poločasu a že musí dospět ještě jedna generace, jež bude schopna hodit do koše novodobé "Jakeše". Doufejme jen, že tak tentokráte učiní ve svých vlastních službách.