Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Kupředu, hnědá
Marek Řezanka

Studenti, protestující,
oslovuji Vás, pobouřen vývojem situace ohledně paní Baborové:
Vítězslava Baborová před několika dny uvedla, že útoky na ni a její blízké se stupňují. „Jsou vedeny v osobní a neférové rovině. Ohrožují nejen mě, ale i mou rodinu," uvedla paní Baborová. "Jsem jenom žena, která neunesla fašizoidní nátlak, a z vyčerpání jsem skončila na antidepresivech."
Jsem tímto stavem nadmíru znepokojen. Znepokojen z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že došlo k nebezpečnému precedentu. Člověk zvolený v demokratických volbách byl naprosto nedemokratickými metodami štvanice dohnán k rezignaci, navzdory vůli většiny přítomných voličů.
Přitom za tlakem stojí malá skupina lidí, někteří z vás ani nemáte volební právo. Kdyby za vámi nestála mainstreamová média, nedosáhli byste ničeho. Jak se nechal před časem slyšet Karel Schwarzenberg v souvislosti s demonstracemi proti novele horního zákona: „Příště tady budou stát občané Horního Jiřetína. Ti zase budou demonstrovat, abychom zachovali těžební limity. Každý může demonstrovat za to, co chce."
Jistě, kdyby se mělo vyhovět každé úzké zájmové skupině, udemonstrovali bychom se.
Proti čemu by se demonstrovat nemělo, jsou výsledky demokratických voleb. V takovém případě se totiž jedná o tyranii menšiny, která se nehodlá smířit s výsledkem pro ni nepříznivým – a nejraději by většině svých spoluobčanů odebrala volební právo. To se dostáváte na roveň těch, které kritizujete pod nálepkou „komunistů“.
Zpochybnění výsledků voleb je otevřením Pandořiny skřínky. Dnes se cítíte být k „velkým gestům a činům“ povoláni vy, zítra se vašich metod chopí někdo jiný – a postiženými budete pro změnu vy. Demokracie je křehký systém – a vyžaduje zodpovědný přístup.
Zde je potřeba říci, že opět selhala občanská společnost, selhali jsme zde my všichni, kterým jde o ochranu demokracie. Kromě pár slov jsme se nezmohli na účinnější obranu paní Baborové, potažmo obranu demokratických principů a mechanismů.
Paní Baborová se nedopustila ničeho, co by bylo v rozporu s právem České republiky, či co by porušovalo její ústavu. Ano, byla zvolena za Komunistickou stranu Čech a Moravy, která podle vás není demokratickou stranou.
Jak si vymezíme znaky demokratické strany?
Navrhuji tyto:
1) Pluralita názorů
2) Odmítání násilných prostředků k prosazování politických cílů
3) Respektování právního rámce daného systému
Na základě těchto bodů je zřejmé, že KSČM nijak nevybočuje z rámce chování politických stran na naší parlamentní scéně. Má ve straně různé frakce, je spojena s kapitalistickým systémem, který kritizuje, ale jehož se stala integrální součástí a s jehož pravidly hry se plně ztotožnila.
Podívejme se ale nyní blíže na deklarovaný program KSČM pro 21. století:
„Vize socialismu je postavena na idejích a myšlenkách, které prostupují dějinami odedávna. Navazuje na tradice humanistického myšlení vyvěrající z touhy po lidskosti, spravedlnosti a svobodě, po rovnosti a důstojnosti člověka, po skutečně demokratickém uspořádání společnosti. Představu takové společnosti již v předminulém století vědecky zdůvodnili a výstižně vyjádřili Karel Marx a Bedřich Engels. Ukazuje se, že i ve 21. století je vize socialismu aktuální výzvou.
Představu socialismu formulovala v minulosti celá řada politických a sociálních hnutí - ne vždy ve stejném významu. K jeho pojetí se vyjadřovalo a vyjadřuje mnoho filozofických, politologických a sociologických škol, směrů a proudů. Socialismus i dnes odmítá, neguje, zkresluje, ba i proklíná mnoho jeho odpůrců. Je proto třeba objasnit vědecké pojetí socialismu, zformulovat jeho základní rysy jako společnosti reálného humanismu, a vymezit i objektivní místo, které zaujme v příštím vývoji lidstva.
Koncepci socialismu věnovala od svého založení soustavnou pozornost i Komunistická strana Čech a Moravy. Vyjadřovala se k pojetí socialismu ve svých programech a sjezdových dokumentech. Na VI. sjezdu KSČM v r. 2004 jej definovala mj. těmito slovy:
„Základním programovým cílem politiky KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní.
Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá. Pečuje o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečuje lidem důstojnou životní úroveň a prosazuje bezpečnost a mír. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení. Jeho naplnění chceme dosáhnout demokratickou cestou. KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory a vytváří podmínky pro kult osobnosti…“
Proč se nezaměřujete na současnou KSČ, která se ke své předchůdkyni hrdě hlásí a „třídní boj“ má ve svém programu?
Víte vlastně, proti čemu bojujete?
Je značná škoda, že jste paní Baborovou dohnali k rezignaci dříve, než mohla proběhnout konference pod názvem Demokracie versus totalita v 21. století v Českých Budějovicích. Akci pořádá Hnutí za Přímou Demokracii (více o akci zde: http://www.evropsky-rozhled.eu/konference-demokracie-versus-totalita-v-21-stoleti/).
Dříve, než se sáhne k nátlakovým akcím, má se jednat. Diskuse zde výrazně chyběla. Bohužel. Považuji váš postup v tomto případě za velice nešťastný pro nás všechny, pro společnost jako celek. Dnes si hrstka dupla před Baborovou, zítra se potáhne na Zemana – a skončí to kde? Takovýmto praktikám je zapotřebí říci jasné ne, ty do demokratické společnosti nepatří.
To bychom žili ve světě podle lidí typu pana Šinágla, který organizoval vajíčkové útoky na Paroubka či na Letné odsoudil jako zlé komunisty všechny levicově smýšlející, i demokrata Dienstbiera, a který inklinuje k neonacismu. V říjnu 2011 přednesl Jan Šinágl projev na výroční schůzi krajně radikální sudetoněmecké organizace Witikobund založené bývalými nacisty a příslušníky SS. Nejméně od jara 2012 publikuje na svých webových stránkách české překlady i německé originály textů z časopisu Witikobrief vydávaného touto organizací.
Dne 17. listopadu 2011 Jan Šinágl neodmítl pozvání a přednesl projev na demonstraci pořádané Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Zde sklidil potlesk.
Nepřispívejme k radikalizaci společnosti. Základem jsou dvě věci – udržení sociálního smíru a zachování (případně rozvoj) právního státu ve stavu, v jakém v současnosti je.
Vy jste svými protesty nepřispěli ani k jednomu. Pohrdáte názorem většiny, pohrdáte tou většinou, upíráte jí právo volby. Protestujete dříve, než je proti čemu protestovat.
Je mi smutno, že takto postupují studenti, kteří byli v naší společnosti bráni jako ochránci demokracie. Ale možná je čas na boření mýtů, kdy umělci, studenti a tzv. inteligence přestanou být vynášenými bohy, které je dobré bez vlastního názoru následovat. Nastal čas, abychom svůj názor měli – a rozhodovali se sami za sebe. A abychom uměli přijmout výsledky voleb, jakkoli pro nás nepříznivé.
Pokud ovšem budeme používat všechny možné prostředky „boje“ (za „sebesvatější“ věc), jak se nám zachce, vydáme se po cestě, kde sice bude vše klapat přímo unisono, kde ale jediná barva na rozcestníku bude hnědá.