Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

Dokážeme je zastavit?
Milan Daniel

Není pochyb o tom, že antikomunisté na jihu Čech vnímají rezignaci Vítězslavy Baborové na funkci radní v Jihočeském kraji jako dílčí vítězství, které je povzbudí k dalšímu „spravedlivému“ boji.
Snažím se pochopit názory učitele Martina Rosochy, studenta Štěpána Hellera a jejich soudruhů. Tvrdí, že nebojují proti jednotlivým osobám, ale proti zvrácené ideologii, kterou tyto osoby reprezentují. Co ale reprezentovala paní Baborová? Její ztotožnění se s komunistickou ideologií klade důraz na princip sociální spravedlnosti. Její představa optimalizace jihočeského školství vycházela z potřeb regionálního hospodářství, kladla důraz na vzdělávání v technických oborech, kde chybí od kvalifikovaných dělníků až po střední a vyšší technické pozice odborníci. To není ideologický, ale sociální, resp. praktický postoj.
Je u nás taková tradice, že za každým veřejným postojem vidíme jiné, často „vyšší“ podezřelé zájmy. Troufám si domnívat se, že houfec jihočeských antikomunistů žádné takové zájmy nemá. Jejich antikomunismus je primitivní, paušalizuje. Chápu občanský nesouhlas s obsazením postů radních tam, kde se jimi stali stalinisté, bývalí estébáci, jejich agenti, atd. Není to bohužel výjimka a svědčí to o tom, že KSČM reflektovala svou minulost nedostatečně a spíše jen deklaratorně. V těchto případech jsou – či by byly – demonstrace na místě a dokázal bych je pochopit. Paušální odsouzení současných komunistů je však nepřijatelné. Podle stejného vzorce bychom mohli bojovat např. proti všem současným představitelům katolické církve, jejíž historie je plná náboženské nesnášenlivosti, vražd nevinných lidí a současnost poznamenaná četnými skandály.
Přečetl jsem si rozhovor, který Martin Rosocha poskytl http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jihoceska-radni-za-kscm-se-brani-chci-jen-kvalitni-skoly?page=0,2 České pozici. Jediný moment, který ho zaskočil, nastal v okamžiku, kdy dostal otázku, zda se nebojí toho, že proti paní Baborové někdo podnikne fyzický útok, jako tomu bylo např. v případě Jiřího Dolejše. Rosocha po krátkém váhání odpovídá, že míru jeho případné viny by musel posoudit soud. A kontruje názorem, že „společnost je jak papiňák, věci se neřeší dialogem“. Pan Rosocha & spol. však neřeší věci dialogem, o rozhovor s radní Baborovou nikdy nestál. Bylo pro něj přirozenější topit pod tím papiňákem, ve kterém už paní Baborovou, „tu komunistickou krá..“ (jak píší v „diskusích“ jeho fans) spolu se svými soudruhy uštval.
Stydím se. Stydím se za média v této „demokratické“ zemi, která dávají prostor antikomunistickému extrémismu, ale ignorují právo obyčejné a zřejmě poctivé ženské, která se osobně ničím neprovinila, na spravedlnost a podporu. Stydím se za to, že žádný tzv. demokratický politik nenašel v naší zemi odvahu vystoupit proti této štvanici veřejně a prokázat tak svou občanskou statečnost. Stydím se za to, že potřebu vyjádřit jí podporu proti nevybíravému osobnímu nátlaku nevyjádřila občanská veřejnost dostatečně rozhodným postojem.
Stateční bojovníci proti komunismu, podporovaní médii, se nestydí za nic.
S jídlem roste chuť. Kdo bude obětí příště?