Československo mělo vyrovnané státní hospodaření, vyrovnanou platební bilanci, a většinou vyrovnanou obchodní bilanci. Nebylo v podstatě zadluženo, včas splácelo dluhy včetně úroků. Hrubé zahraniční zadlužení (státu, bank i podniků) dosáhlo koncem roku 1989 7,9 miliardy dolarů, tj. asi 500 dolarů (7 500 Kč) na obyvatele. Státní banka Československá (SBČS) měla k dispozici 105 tun měnového zlata v ceně zhruba 15 až 17 miliard a stát měl v SBČS k dispozici na hotovosti asi 85 miliard Kčs finančních rezerv. Stát, republiky, kraje, okresy ani obce neměly žádný vnitřní dluh.

Celková devizová pozice státu – s přihlédnutím k poskytnutým vládním, bankovním a obchodním úvěrům do zahraničí byla aktivní na úrovni zhruba 23 miliard Kč. Patřily sem i naše pohledávky nesplácené ve lhůtě (např. Sýrie, Irák, Egypt). Banky a podniky neměly řádné rizikové úvěry, koncem 1989 výše poskytnutých úvěrů nesplácených ve lhůtě činila jen 700 milionů Kčs.

Podle F. Nevařila, převzal polistopadový režim finanční aktiva ve výši asi 85 mld. Kč a k tomu asi 107 tun měnového zlata. Byl to majetek rentabilní, který vynášel okolo 10 % z vloženého kapitálu. V roce 1989 vykázalo československé národní hospodářství zisk asi 150 mld.

Dnes by jeho hodnota byla oceňována na výši 7 až 8 bilionů Kč. Pokud jde o samotnou Českou republiku, připadalo na ni v roce 1989 asi 2,1 bilionu Kč (v dnešních cenách kolem 10,5 bilionu Kč). Na stát a komunální orgány (kraje, obce) připadalo tehdy v ČR nejméně 1,4 bilionu Kč (dnes asi 7 bilionů Kč).

#6: Tomáš Kott - za socialismu bylo lépe 

Pane Kotte, spamujete CTL "C" + "V" jak se dá, ale tato petice není o tom jak bylo za komunistů, ale o tom, zda má právo duchovní církve, vysvěcený kněz, který složil Bohu slib, provádět v kostele komáří agitku. Samozřejmě, i kněž může být vnitřně komunista, ale je velmi nevhodné až potupující, když ze sboru vytváří stranickou buňku. Tam, kde by měl vládnout klid a mír, kvasí politické spory dehonestující slušné křesťany a lidi dobré vůle obecně. Je to ostudné a zahanbující, kazí to pověst nejen církve, ale i křesťanství, které ve své čisté podobě, v jaké ji hájil M.J. Hus, stojí mimo politiku, je na ní nezávislé a sleduje vyšší hodnoty.

Hus nebyl soudruh, byl čitatelem Bible, ve které hledal pravdu Boží a tu hájil. Nekritizoval politické názory své doby, ale hříchy jako hamižnost, hrabivost, obžerství, nestřídnost, závist a touhu po moci, která je pramenem sociální nerovnosti a nelásky k bližnímu. Nebojoval proti církvi a pánům, jak tvdí komunisté, ale proti zkaženosti tehdejší společnosti, kde se církevní hodnosti kupovaly a na pány církevní přísnost neplatila, protože se z ní vykupovali odpustky. Hus chtěl rovnost všech před Bohem ve věcech spásy. Nikde nehlásal, že všichni mají mít stejně, zákon Boží platí pro chudé i bohaté, nabádal k víře a k sounáležitosti s potřebnými. Pokud měli Táborité káďě, činili tak dobrovolně.

V tom se především liší křesťanství od totalitního bezpráví a znárodňování stalinistických dob. Mimochodem od principů Marxismu leninismu se distancovala většina moderních marxistických stran západní Evropy. Tedy až na tu naší českou, za kterou poslancuje bývalý příslušník VB zasahující proti pokojným demonstrantům na Národní třídě 17. listopadu 1989. Hanba.