V dubnu umiral muj tata. Byla jsem na posledni navsteve, zemrel 12 hodin po mem odchodu. Do posledni chvile se zajimal o veskere deni, vnoucata, pravnoucata, politiku. Bylo mu 87 roku. Dovolte mi, abych ocitovala jeho posledni vetu, kterou jsem pred svym odchodem vyslechla. Pohladil moji ruku a slabnoucim hlasem pronesl: Dcerunko slib mi, ze az potkas naseho prezidenta, das mu za me poradnou pres hubu. Nakonec to bylo vesele rozlouceni, jen sestry na ARO se na me divaly jak na pripad pro Chocholouska. Plakala jsem a smala se soucasne. A tak si kladu otazku. Bylo to posledni prani umirajiciho a mam se vydat do Prahy, nebo to mam ponechat nahodnemu setkani. Prosim poradte.

#7642: -  

Poslední přání umírajícího trpícího stařeckou demencí. Smutný případ, upřímnou soustrast za tatínka i za jeho nelichotivý duševní stav.

#7642: -  

 Ja bych ho urcite zbil , nebo nakopal do Kundy .

#7642: -  

 neporadím Vám, ale budu Vám držet všechny palce, které mám :)

#7642: -  

 Nejlepší by bylo nechat to náhodě a čistě náhodou se sním setkat na hradě pod záminkou dovozu slivovice. To by určitě odhodil hůl a bral schody po dvou. Jenom se neuražte, až Vám do očí řekne dík k..., nebo k...., nebo jinak. Ono to prý bude zaneseno do slovníku spisovných slov a děti takto od příštího školní roku budou oslovovat učitelky. Už jsme jim říkaly soudružko, tak tohle taky snad skousnou.

#7642: -  

 Bože...do koho jsi duši dal...je mi Vás líto milá paní.....

#7642: -  

 Moji rodiče by to řekli také, ale bojovat proti němu nemůžeme násilím, ale intelektem, hrdostí a neústupností. Děkuju za ten příspěvek.