A těm podle Hnízdila není pomoci. „Nedělejme si iluze – nelze spasit většinovou část národa. Lidem, kterým imponuje Zeman, není pomoci. Oni o pomoc ani nestojí.“ Přesto uznává, že má jisté charisma. „Je to impozantní postava, má charisma vůdce, mluví pomalu, hlubokým hlasem, říká jednoduché věty, nenutí k sebereflexi a k přemýšlení. Takový táta slabochů, lenochů a alkoholiků.“

A přiznává prezidentovi současnému i minulému významnou úlohu. „Zeman, ale i Klaus mají důležitou společenskou roli. A nejen negativní. Jsou akcelerátory společenského rozkladu. Díky nim dosáhneme velice brzy absolutního dna a dostaneme šanci se od něj odrazit. Záleží na tom, jestli ji využijeme.“

Podle Hnízdila čeští občané přijali roli ovládaných. „Naši politici se vžili do role vládnoucích mocných, my jsme dobrovolně přijali roli ovládaných bezmocných. Nikdo se ale nemá k tomu, aby ten experiment ukončil. Při volbách vždycky jen vyměníme dozorce – trýznitele. A některé si dokonce oblíbíme. Říká se tomu stockholmský syndrom,“ vysvětluje.

A řešení? To nespatřuje ve volbách. „Nemyslím si, že by volby na tom mohly něco změnit. Politicko-ekonomický systém je ve smrtelné křeči, sám sebe požírá od ocasu. Jediným řešením je podle mne změna hodnot a chování každého jednotlivce. Působení na nejbližší okolí. Reforma zdola. Jenže lidí, kteří si vážnost situace uvědomují a takové změny jsou schopni, není mnoho,“ říká skepticky.