Vážený pane Skáceli,

čtu s radostí Vaše příspěvky a obdivuji Vaši argumentaci, trpělivost a kultivovanost projevu, s jakou čelíte těm druhým. Souhlasím, že zlem začínají být všichni ti jeho přívrženci. Překvapilo mne a děsí, že se vyrojili s takovou zaslepeností a fanatismem. Nechápu jejich krátkozrakost, ale mám pocit, že prezident zasil mor a ten se natolik rozšířil, že jako národ jsme na cestě do ztracena. Můžeme se vůbec ještě vyhrabat z tohoto marasmu? Vždy ve mne rostla hrdost nad jednotou Čechů, ale teď propadám zoufalosti, neboť petici čtu od jejího vzniku a víc a víc mne zavaluje skepse, že patřím k národu, kde jsou i takové "zrůdy", které se tu klidně špacírují a provolávájí slávu "Zemane, jsi světlo světa".

Kdy lidé prohlédnou tu špatnost, která se tu rozlévá? Vzdávám se je přesvědčovat, což Vy stále děláte, ale asi je to jediná cesta, protože jinou nemáme. Kdyby člověk věřil na Ducha svatého, mohl by přenechat úkol jemu, ale kde nic tu nic.

A dokonce ani jediná výrazná osobnost na politické či kulturní scéně, která by stmelila, jako stmeloval V. Havel a za kterým bychom šli, protože tam byla poctivost, odhodlanost a pravda.

Jsme jak děravé řešeto s nikým, kdo by alespoň zadrátoval.

mějte se moc hezky

Střední Čechy

#24999: -  

Dobrý večer, osobně už zde začínám dospívat k závěru. Zprvu jsem hledal Pravdu o Zemanovi a velmi záhy zjistil, že hledám vlastně něco jiného. Opravdu jsem o tom dlouho musel přemýšlet, proč se sem vlastně vracím, když už pravdu o Zemanovi stejně dávno znám a ve skutečnosti nečekám, že mi ji někdo vyvrátí, protože je to Pravda...

Já přišel hledat Pravdu o této zemi a tedy o tom, co nás čeká v budoucnu. Nebudete mi to věřit, ale čekal jsem to mnohem horší, potkal jsem zde i velmi moudré a krásné lidi, například na velmi letmé setkání s paní Danielou Kolářovou se zapomenout nedá.

Ohromně nás těch 40 let budování rozvinutého socialismu poznamenalo, ovšem stejně v dobrém i zlém, platí totiž, že jak koho. Někoho ta doba poznamenala, ale to by asi udělala každá doba v jejich případě, mnohé ale naučila spoustu cenných moudrých věcí, které by nebylo možné přijmout, pokud bychom si to nezkusili na vlastní kůži, ona i hluboká jizva na kůži, nebo na duši může být k něčemu dobrá. Třeba k upamatování se, pokud bychom někdy chtěli, nebo snad i mohli zapomenout...

Každý den zažíváme všichni krásné a cenné chvíle, a je jen na nás, zda je umíme odlišit od všeho ostatního, zda je umíme vnímat a zda si z nich odneseme něco krásného, na co budeme vzpomínat i v budoucnu s příjemným pocitem. Vím jistě, že až se rozhodnu sem už nevrátit, odejdu s dobrým pocitem, aniž by to souviselo s kýmkoli zde. Protože zase o něco moudřejší a zkušenější, s argmenty pro vlastní život i pro vlastní, ničím nezapatlaný pohled na život. SVŮJ ŽIVOT V RÁMCI TÉTO SPOLEČNOSTI, té samé, co je domovem i Vám a ostatním svobodným občanům této země, na tomto tématu...

P.S. Podle mě u nás neexistuje žádná významnější špatnost, v porovnání s jinými národy, možná spíš naopak. Pouze my se na jevy kolem nás většinově špatně díváme a špatně je hodnotíme, protože se nenutíme to umět dobře, jako jiní, efektivní a přímočaří Němci a pohodářští Francouzi, Italové a španělé, v nichž aktuálně rezinuje pouze ekonomické napětí.

Místo toho, abychom se snažili my v Česku všemu porozumět, odmítáme to udělat, místo filtrování malinkého zlatého zrnka Pravdy z tuny písku, se smíříme z falešným, zato velkým lesklým balvanem kočičího zlata, protože jsme už trošku zlenivěli. Kus bezcenosti má pro nás kolikrát větší cenu, než skutečně cenné zrnko zlata, nebo briliant.

Ale na těch 40 let po únoru 1948 jen tak nezapomeneme a jsou v nás hluboko, někdo vzpomíná s nostalgií a zachvěním, jiný jen s tím zachvěním, další s odporem, je hodně těch, co se jim už ani neoplatí vzpomínat. Těch, co by se TAM ale rádi vrátili do důsledku je ve skutečnosti jen velmi málo, určitě nikoli významně více, než třeba v SRN, ITA, nebo USA.

P.P.S. Naše demokracie a úroveň lidských práv i občanské svobody, je NAŠÍM PRINCIPEM, ničím menším, a tohle vím jistě, ať už si tu ostatní brumlají co jen chtějí.

Kabát i klobouk klidně v důsledku i dáme, někteří Zemanovi, jiní rovnou Putinovi, ale košili a kalhoty zásadně nikoliv, o botách...

...a spoďárech, ani nemluvě...

Dobrou noc.