První námitka zní takto: „Žádná z možností při hlasování neumožňovala zachování stavu před ruskou intervencí, tj. proukrajinskou volbu.“ Jaká je skutečnost? Referendum pro setrvání v rámci Ukrajiny hlasovat umožňovalo. Neumožňovalo pouze hlasovat pro zachování legislativních změn vnucených Krymu Kyjevem. Z tranzitivity preferencí vyplývá, že nikdo z těch, kdo hlasovali pro připojení k Rusku, by nehlasoval pro status quo. Nemožnost hlasovat pro status quo však nejspíše vedla ke zvýšení počtu lidí, kteří se referenda nezúčastnili vůbec. Volební neúčast však byla jen 17 procent, takže i kdyby všichni, kdo se referenda nezúčastnili, hlasovali pro status quo, stejně by to výsledek neovlivnilo. Ze zmíněného průzkumu GfK vyplývá, že i kdyby měli obyvatelé Krymu na výběr více variant, stejně by jich většina hlasovala pro připojení k Rusku.

Přesto je namístě položit si otázku, proč organizátoři referenda na lístcích onu třetí možnost neuvedli. Nabízí se dva důvody – jeden praktický a druhý psychologický. Z praktického hlediska by totiž referendum se třemi možnostmi muselo proběhnou dvoukolově, jinak by hrozilo, že výsledek nebude možné jednoznačně interpretovat. A jak je to s psychologickým důvodem? Je třeba vzít v potaz, že proruští iredentisté vnímali status quo po ukrajinském diktátu omezujícím krymskou autonomii jako ukrajinskou „okupaci“ Krymu a ústavu z roku 1992 jako poslední legitimní projev vůle krymských obyvatel. Například v roce 2007 uspořádali ruští iredentisté v Simferopolu happening nazvaný Muzeum ukrajinské okupace Krymu, na kterém bylo jedním z vystavených exponátů rádio s utrženou anténou, symbolizující rušení ruského vysílání na Krymu.

#26034: Asenad -  

 Stávající dění na Krymu nelze adekvátně posoudit, pokud nevezmeme v potaz, že ruský iredentismus má na Krymu dlouhou a pohnutou historii. Referendum o odtržení Krymu od Ukrajiny bylo orgány Krymské republiky původně plánováno na 2. srpen 1992. Kyjev konání referenda nepřipustil, nicméně krymské orgány konání referenda nezrušily, ale pouze „suspendovaly“. Právě proběhlé referendum je tak ruskými iredentisty vnímáno jako uskutečnění zakázaného referenda plánovaného na srpen 1992 – s tím, že nabízené možnosti odpovídají těm, které přicházely v úvahu v roce 1992, nikoli stavu před ruskou intervencí, který byl Krymu vnucen. Když totiž v roce 1993 hlasovalo 75 procent krymských voličů pro iredentistu Jurije Meškova a zvolilo jej do funkce prezidenta Krymské republiky, kyjevský parlament úřad krymského prezidenta po čase zrušil a omezil krymskou politickou i ekonomickou autonomii, zatímco bývalý prezident byl vyhnán do ruského exilu. Krymský parlament od té doby ztratil právo navrhovat zákony a volba krymského premiéra podléhá schválení ukrajinským prezidentem. Veškeré možnosti pro legální odštěpení Krymu byly postaveny mimo zákon, takže není těžké dovodit, že proběhlé referendum je z hlediska ukrajinských zákonů skutečně ilegální.