Rozhádat příbuzné národy?

Jakých jen se nám, sovětským obyvatelům, už od roku 1917 nedostalo nestydatých, i když nesmyslných lží. Lží, které jsme slyšeli a museli je pokorně spolknout. Třeba že Všeruský sjezd nebyl demokratickým pokusem, ale kontrarevolučním úmyslem (a proto byl rozehnán). Anebo že říjnový převrat nebyl (oslnivým manévrem Trockého!) povstáním, ale obranou před agresivní Prozatímní vládou (složenou z nejinteligentnějších kadetů).

Ale tohle monstrózní překrucování historických událostí ani tehdy ani potom západním zemím nedocházelo. A ty neměly důvod hromadit obrannou imunitu před bezbřehou drzostí a objemem takových lží.

Veliký Hlad* roku 1921, který se táhl od Uralu přes Volhu až do hloubi evropského Ruska, tehdy otřásl naší zemí! Zkosil miliony lidí, jen se tehdy ještě slovo „hladomor“ nepoužívalo. Komunistickým pohlavárům se zdálo, že stačí Hlad připsat na vrub suchu a ukrutné okrádání rolníků o osivo bude lepší nevzpomínat.

 V letech 1932–33 při podobném Velkém Hladu* na Ukrajině a na Kubáni se partajní vedení (kde zasedalo i dost Ukrajinců) s problémem vypořádalo obdobně – mlčením a zakrýváním. Nikoho ani nenapadlo říct urputným komunistickým aktivistům a komsomolcům, že jde o plánované vyhlazování právě Ukrajinců. Takový provokatérský výkřik o „genocidě“ se zrodil až o desítky let později, nejprve tajně, v zatuchlých myslích šovinistů naladěných proti „Moskalům“, a teď se dostal až k vládním kruhům současné Ukrajiny, jako by šlo o závan z bolševického Agitpropu? „Parlamentům celého světa!“ – Ano, pro ucho na Západě bude toto zavilé otravování znít nejlépe. Západ naší historii nikdy nerozuměl, dejte jim hotovou bajku a oni ji vezmou, třeba i nesmyslnou.

A. Solženicyn

#31603: - jak to bylo s hladomorem na Ukrajině 

 Jestli něco takového Solženicin napsal, těžko říci, už jste tu přiřknuli spouty lží různým lidem.