Pane senátore, poslední zhruba dva měsíce jsou v naší zemi spojené s útoky na prezidenta republiky ze strany některých médií, části politického spektra a tzv. pražské kavárny či jinak řečeno pravdoláskařů. Čím si to celé vysvětlujete?

To načasování není náhodné. Odpůrci prezidenta k tomu využili 25. výročí sametové revoluce. V té době bylo snadnější zorganizovat zejména mladé proti prezidentovi, byl větší prostor v médiích, větší vnímání jinak nezajímavé České republiky ze zahraničí. Takto to hodnotím co do rámce organizovaných útoků.

Pokud se týká jejich důvodů, pak jich vidím několik. První je ten, že poražení z prezidentské volby kolem knížete, tedy pravdoláskaři, se nikdy s vítězstvím Miloše Zemana nesmířili. Další důvod vidím v odstřihnutí „pražské kavárny“ od vlivu na Hrad. A konečně ten třetí, podle mne asi hlavní je prezidentova výrazná podpora českých národních zájmů. Miloš Zeman je ten, který tyto zájmy vlastně poprvé od revoluce pojmenoval a aktivně pro jejich naplnění koná a otevírá hospodářský prostor směrem na východ (západ je samozřejmě obsazený). A přesně toto vadí nadnárodnímu kapitálu a západním politikům, protože jim kříží jejich ekonomickou a politickou strategii. Zkrátka Miloš Zeman, mimořádně silná osobnost, se nehodí do karet.

Často se objevují názory, že se příznivci Karla Schwarzenberga ještě nesmířili s prohrou svého vzoru v prezidentských volbách. Nicméně podobné skupiny společnosti často útočily i na tehdejšího prezidenta Klause. Co za tím vším je? A proč podle vás dostávají takový prostor v médiích, když není vůbec jasné, zda s nimi souhlasí i většina národa?

Nesmířili, to už jsem uvedl. Ano, na Klause také útočily obdobné skupiny, protože Klaus se nehodil do karet svým výrazným euroskepticismem. Ty útoky ale byly ve srovnání se současným stavem velmi mírné, protože Klaus, na rozdíl od Zemana, zůstával v podstatě u verbálních prohlášení, teoretických ministudií a podobně. Navíc ty nejostřejší výroky za něj říkal někdo jiný, většinou Hájek. Kdežto Miloš Zeman je jiný kalibr. Nejenom mluví a sám, ale i koná. Pokud se týká prostoru v médiích, tak asi jsou ovládána politickými uskupeními, v jejichž pozadí jsou už vzpomenutí pravdoláskaři a jejich podpůrci (např. Bakala) a novým hegemonem české politické scény, to je Andrejem Babišem. Klíčovou negativní roli však hraje „veřejnoprávní televize“. Sám jsem poznal na vlastní kůži, co dovede a uvedu stručně konkrétní příklad. V nedělním pořadu „168 hodin“ uvedla šot z mého vystoupení na demonstraci na podporu prezidenta 17. listopadu na Klárově. Zde jsem ve svém projevu citoval větu místopředsedy sněmovny Petra Gazdíka, která zněla: „prezidenta Zemana volila méně kulturní část národa“. Tuto větu televize uvedla bez předchozí věty, upozorňující, že jde o citaci. Po ní psycholožka ve studiu tuto větu, kterou jsem pro diváka pronesl vlastně já, rozebrala a došla k závěru, že mám slovník normalizátora z dob totality atd. Tak takto pracuje, takovéto metody používá tzv. veřejnoprávní televize!

Pokud jde o média, samostatnou kapitolou je Česká televize, respektive její redakce zpravodajství. Vy se tím už nějakou dobu zabýváte. Jak je podle vás možné, že veřejnoprávní televize informuje takto nevyváženě a dokonce cenzuruje prezidenta? ČT přece není v rukou žádné soukromé firmy, která by skrze ni prosazovala své zájmy...

Už jsem to částečně vysvětlil a k tomu ještě dodávám, že neplní svoji roli kontrolní orgán Rada pro televizní vysílání. Neplní ji proto, že není nestranná, je zvolená Parlamentem v určité době s určitým politickým zabarvením. A sice takovým, které není prezidentovi republiky nakloněno.

S prezidentem Milošem Zemanem se poměrně často vidíte. Bavíte se s ním někdy o tom, co si o těchto protestech myslí? A co na prezidentovi za poslední dobu nejvíce oceňujete?

S prezidentem se setkávám, ale o tomto problému jsme se zatím nebavili. Trošku ho ale znám a myslím si, že tažení proti němu včetně ubohé demonstrace na Albertově, kde jsme se světu opravdu předvedli, nemá na jeho konání vliv. Já sám si na prezidentovi cením obrovský politický nadhled a systematické významné kroky na podporu české ekonomiky. Průlomová byla například cesta do Číny. Je třeba vědět, že mnozí státníci čekají na přijetí, jakého se dostalo Miloši Zemanovi v Pekingu roky. Jak se média a politici prezidentovi za tento počin odměnili, to každý víme. Doslova ubohý mně připadal už zmíněný pan Gazdík, který má velký problém s tím, že prezident předal Číňanům krtečka, jako jeden ze symbolů české kultury pro děti. Prý mu to velmi vadí, protože prý krtek, když se něco šustne, tak se zahrabe pod zem a uteče! Pozor, člověk tohoto „formátu“ je místopředsedou Dolní komory Parlamentu…

Poměrně nedávno se objevil článek z pera Institutu Rona Paula, což je dlouholetý americký kongresman, který kritizuje časté počínání vlády USA. V tom článku zaznělo varování, že se Spojené státy skrze tzv. Národní nadaci pro demokracii snaží svrhnout českou hlavu státu nebo minimálně různými formami podporují protestní hnutí. Myslíte, že na tom něco může být?

Myslím si, že to tak může být. Že to je podporované zvenčí, tak tomu jasně napovídaly dvojjazyčné transparenty. To se stalo v naší novodobé historii teprve podruhé. Poprvé to bylo 21. srpna 1968 při protestech proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Tam tehdy byly mimo českých také nápisy v ruštině, aby si ruští vojáci mohli v azbuce přečíst, že je tady nechceme. Letos 17. listopadu v Praze to bylo mimo češtiny v angličtině proto, aby tomu rozuměli čtenáři zahraničních vybraných médií.