Za flašku chlastu tu ruská pakáž v kasárnách prodala cokoliv...

...ušmudlané smradlavé baráky, v oknech noviny, věčně nasraní ruští "oficíři" ve městě, průjezdy tanků přes město, nepřetržité lítání vojenských letadel nad městem. Obchody v "jejich" kasárnách narvané zbožím, ovocem, vším co hned vedle za branou nebylo k dostání. V tom jsem vyrůstal, to je moje dětství. Hnus. Nejkrásnější město široko daleko zničené touto ruskou pakáží. Smrad, svrab, policajt obávaný komunista a donašeč odměněný za to, že postřelil ruského vojáčka, který v zoufalství utekl z kasáren. Rudé vlajky se srpem a kladivem, učitelka komunistická svině a "poradkyně pro vzdělávání" řečnící z tribuny vedle ruských vojáků na první máje a to nejenom v mém městě, ale stihla objet ještě další dvě či dokonce tři. Všude kam se člověk podíval, jedna komunistická svině vedle druhé. Placená pionýrská vedoucí, co vykřikovala, proč ostatní děti třídy jejího syna nechodí do pionýra na rodičovských schůzkách. Učitel stbácký donašeč mlátící děti ve škole latí (když to prý neudělají rodiče). Zvráceně byl mnohými dětmi vlastně "milován" a dodnes jej někteří moji spolužáci považují za "dobrého učitele" a "člověka", stejně komunistickou svini řečnící s tribuny o přáteství s okupantem.  Ředitelka školy komunistická svině aktivně udávající na děti i rodiče. Kádrové posudky, lži, ponižování nekomunistických dětí, ponižování dětí věřících rodičů, ponižování dětí, kteří nechodily do pionýra.

To jsou zločiny, které nikdy komunisti nemohou ničím odčinit. Stejně jako nikdy nemohou odčinit vraždy páchané za pomoci moci za pomoci politiky navíc pro ně za pomocí politiky udělány beztrestnými. Zločin ničení skutečných morálních, kulturních elit nejen ve školství, ale v celé společnosti. To jsou zločiny, které zůstaly nepotrestány, ale nikdy se na to nesmí zapomenout.

 Ještě dodám, když konečně odjížděli, tak vyrabovali prakticky vše co v akachlíkovaných panelácích bylo a co se dalo rozmlátit to rozmlátili. Ošrobovali ti idioti i vodovodní baterie. Odváželi ušmudlané smradlavé sporáky, prostě úplně vše. 

Z kasáren se pak stalo město duchů, ještě v roce 1999 bylo možné prolézat nezrekonstruované baráky, kde po nich mohdy zbyly nástenky s rudými hvězdami.  Plakáky komsomolců, byly tam dokonce takové typické ruské "dřevěnice". Dnes už to tam není, zůstali jen ty odporné paneláky, kdy si kdokoliv může udělat obrázek, kolik té pakáže tu bylo, když v těch panelácích bydlela ta jejich "generalita". 

Dnes se ovšem do stejného "tábora" bohuže stehují mnohé dětičky této pakáže, která tam do roku 1990 vegetila.  Je to velmi smutné slyšet ruštinu tam, odkud tato pokáž byla v roce 1990 poprávu vyhnána. 

Ještě dnes mi z toho běhá mráz po zádech. Jednou také měli "zimní" cvičení, přesouvali tanky když napadl sníh. Dávali jsme se z okna našeho domu, klouzalo jim to po kočičích hlavách každou chvíli to vypadalo, že sjedou někam na chodník a pak poboří baráky. 

Takový byl ruský okupant, smradlavý, odporný hnus.