....neboť není ani těch nejmenších pochybností, že přijdou z jeho strany další lži, vyhrožování a dehonestace. 

Čekáme, jestli se prezident omluví. Pochybuji o tom a soud je už nařízený, říká Peroutkova vnučka

#70671: - Přeji vnučce pana Peroutky úspěch a hodně pevných nervů s Milošem Zemanem 

Mluvit o dnesnim prezidentovi Zemanovi  jako o prezidentu je zasadni chyba. Alkoholik,lhar,sprostak a vejtaha 

jako hlava statu ukazuje kvalitu obyvatelstva onoho statu. Zeman nevi co je to osobni cest a proto je u neho normalni se neomluvit. Tak to  vzdycky dopadne kdyz z primitiva udelaji prezidenta. On neni nic vic nez Pussy z Hradcan.

#70671: - Přeji vnučce pana Peroutky úspěch a hodně pevných nervů s Milošem Zemanem 

Nyní se však ukazuje, že nic nemusí být tak jednoznačné. Po sociálních sítích začala kolovat část ofoceného článku Ferdinanda Peroutky z časopisu Přítomnost z prosince 1938, tedy po zabrání čsl. pohraničí. Z útržků článku například vyplývá Peroutkovo ubezpečení Němcům, že po zabrání Sudet jim od nás nehrozí žádné nebezpečí a že budeme loajální.

"Zachováme slib loajality k Německu právě tak, jako jsme chtěli zachovat své spojenecké smlouvy. Po stránce věrnosti danému slovu nejsou s námi špatné zkušenosti,“ psal tehdy Peroutka.

Dále pak například novinář Ferdinand Peroutka mluvil o tom, že nacistické Německo nyní pěstuje svoji údajnou národní filozofii. "V loajálním styku s Německou říší chceme pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal. Němci, kteří zejména nyní pěstují národní filozofii, jistě uznají, že hodláme přitom zachovat svou svébytnost a že i v nové situaci učiníme vše, abychom se neproměnili v národ bezcharakterních jedinců. Proto je možno i radno nové vztahy k Německu hned od počátku založit na upřímnosti,“ stálo v Peroutkově článku "Nový poměr k Německu“.

Co přesně napsal Ferdinand Peroutka v článku Nový poměr k Německu v prosinci 1938:

Také Německo nechť vezme na vědomost, že se pokládáme za odzbrojené proti němu. Nebude žádného českého spiknutí. Český národ bude v sousedství zesílivšího Německa bojovat o sebe tak, jako o sebe bojoval po celé devatenácté století v Rakousku: prací a knihou. Kdyby někdo v Německu nyní, když jsme pozbyli svých spojenců i svých přirozených ochranných hranic, a když ze všech stran by mohlo německé vojsko volně proudit do Čech, ještě předstíral, že se Německo cítí námi ohroženo, nepočínal by si upřímně. Nejsme na to dost silní, abychom mohli ohrozit; a nejsme dost pošetilí, abychom tak chtěli učinit a nést důsledky toho. Zachováme slib loajality k Německu právě tak, jako jsme chtěli zachovat své spojenecké smlouvy. Po stránce věrnosti danému slovu nejsou s námi špatné zkušenosti.

Ať nás cokoliv od Němců dělí, jedna věc nás s nimi spojuje: byli jsme, oni a my, v září jediní dva národové, kteří byli ochotni pro svou věc bojovat. U národa s morálkou tak bojovnou, jako mají Němci, to není bez významu. Zasloužíme snad v jejich očích všeho, ale ne opovržení. Myslím, že to bylo také vidět na styku mezi postupující německou armádou a naší ustupující.

V loajálním styku s německou říší chceme pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal. Němci, kteří zejména nyní pěstují národní filosofii, jistě uznají, že hodláme při tom zachovat svou svébytnost a že i v nové situaci učiníme vše, abychom se neproměnili v národ bezcharakterních jedinců. Proto je možno i radno nové vztahy k Německu hned od počátku založit na upřímnosti.