Stačí k tomu málo – otevřít Wikipedii.

Takže když to dáme do nějaké logické souvislosti - téměř 90% sudetoněmeckých voličů dalo hlas straně, jejímž programem bylo rozbití tehdejšího Československa!

Jak ostatně už naprosto bez obalu přiznal sám Henlein ve svém známém (že by nikoli Danielu Hermannovi?) projevu ve Vídni, z kterého si dovolím citovat:

Konrad Henlein, Naším cílem vždy bylo zničení Československa. Ze zpráv o projevu ve Vídni 4. března 1941

Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli. Právě zde v dunajské kotlině a v Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu, a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu…

Němci ze_Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá (nacistická strana v Československu] NSDAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců…

Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce (nacistické strany v Německu) NSDAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti – do velkoněmecké říše – zcela legálně?

Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty…Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrý­vat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.

Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty…

Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného mínění…

Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězství. Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.  Zdroj

Herman a podobné profesionální plačky, lkají nad odsunem jako aktem zlovůle a uplatnění kolektivní viny.

Takže si neodpustím ještě jednu citaci – tuhle:

V rámci tohoto odsunu odešlo cca 660 000 Němců. Organizovaným odsunem bylo vystěhováno 2 256 000 německých obyvatel, dodatečným odsunem v první polovině roku 1947 dalších 80 000. Koncem května 1947 činil počet Němců v ČSR 204 000.      Zdroj

Když nad těmi čísly provede i takový Daniel Herman jednoduché kupecké počty, zjistí, že po skončení odsunu zůstalo na území tehdejšího Československa cca 7%z původního německého obyvatelstva. Kolik že procent ze sudetoněmeckých voličů v květnu a červnu 1938 nevolilo už tehdy nepokrytě nacistickou SdP? Připomenu to – 10 %…

Když uvážíme válečné ztráty, kdy sudetští Němci rukovali povinně do jednotek Wehrmachtu a SS a dále fakt, že řada německých antifašistů, zejména těch, co byli navázáni na Wenzela Jaksche šla s rodinami do odsunu dobrovolně, protože se nechtěli identifikovat s poválečnou ČSR, troufnu si tvrdit, že počet odsunutých přesně koresponduje s množinou těch, co koncem jara 1938 voli, zcela vědomě nacistickou SdP a tím i rozbití Československa! Kdyby Daniel Herman a podobní měli o tom ještě nějakou pochybnost, pak je odkáži na další historické datum – 12. březen 1938! Ten den totiž překročila 8. armáda německého wehrmachtu německo-rakouské hranice. V historické literatuře se ta akce nazývá Anšlus Rakouska…

Pro mne z toho vychází, že nikdo, kdo tehdy volil SdP se nemohl vymlouvat, že nevěděl, že neznal, že byl sveden…. že nemohl volit jinak…. Všechny důležité skutečnosti voličům Henleinovy partaje byly dokonale známy. S jednou jedinou výjimkou – že prohrají válku a budou za to muset zaplatit.

Tohle je podstata problému!!! Tady se pane, bohužel ministře, rozhodlo o odsunu a jeho peripetiích!!! Tady došlo k onomu fatálnímu tomu, co vy eufemisticky nazývátenarušení našeho staletého soužití!!!

Divoký odsun a jeho hrůzné excesy byly pouze důsledkem, Nikoli příčinou.

Hermannovo vystoupení v Norimberku bylo včera otevírací zprávou hlavních večerních zpráv na ČT. Moderovala je Marcela Augustová. Nikdy jsem neměl zapotřebí tuhle paní jakkoli pojednávat na Kose. Bral jsem ji jako celkem solidní značku v té leckdy neuvěřitelné bídě, kterou nabízí zpravodajství ČT. To, co ovšem předvedla včera, byla vrcholná servilita!!! Nechala Daniela Hermana nepřístojně blábolit aniž by si dovolila ho nějak obtěžovat trochu padnoucími otázkami. Například, jestli měl pověření vlády ke svému vystoupení. Nebo alespoň KDU-ČSL. Nebo zda to byla privátní návštěva a vyjadřoval tedy soukromé názory. Přiznávám, že mne ani nenapadlo očekávat, že by paní Augustová nebo někdo jiný z ČT si dal práci s třeba takovým letmým výběrem základních historických faktů, vážících se k problematice odsunu, jaký v tomto článku já předkládám vám. Ale ta míra servility vůči ministrovi, který pro mne zcela jasně zneužil svého úřadu a poškodil dlouhodobé zájmy vlastního státu, tak ta mne zaskočila. Totálně. Úplně stejně jako tragický výprask Viktorky v sobotu na Slávii. Jenže fotbal a trapná ostuda v něm je naprostá banalita proti tomu, s čím budeme určitě někdy, jako důsledkem té víkendové norimberské Hermanoviny, konfrontováni v budoucnu.

Prý přispěl ke zlepšení vztahů s Německem… Podle mne jsou dobré jako nikdy v minulosti. A v budoucnu by se vyvíjely úplně stejně i kdyby nikam nejel a zůstal doma. Ten, kdo se na německé straně smířil se statusem quo, žádnou další omluvu, po té kterou přednesl hned po pádu železné opony v roce 1990 prezident Havel a po následném podepsání česko-německé deklarace, nepotřebuje. Ten kdo by rád ze sudetských Němců nebo jejich potomků revanš, toho nějaký Hermann a jeho ponížené blábolení nemohlo uspokojit. Hermann nedosáhl naprosto ničeho. Jen do budoucna zatížil vlastní stát a významně zhoršil jeho vyjednávací pozici, pokud by se na německé straně někdy objevil někdo, kdo by otázku odsunu znovu otevřel!!! A on tohle udělat dobrovolně a ze své vůle!!! Neumím si představit žádného polského politika, jakkoli je Polsko nesmiřitelně rozděleno a probíhá tam, podle Lecha Walesi studená občanská válka, který by provedl něco, třeba jen vzdáleně podobného Hermannovu norimberskému extempore!

#96386: -  

  Nic to nemění na tom, že je potřeba litovat vraždění, kterého se dopouštěli občané ČSR po válce. Pokud takových činů nelituješ a neštítíš se jich, jsi ubožák. 

Jak se budeš dívat na zmanipulované Rusy, až sami v rusku pochopí, že je Puťin stejným zločincem jako Lenin a Stalin?