Ale ještě chvilku zůstanu u Augustové. Ta tedy měla včera formu! Dokonce připomenula, že na české politické scéně se ozvala řada protestů k Hermanovině. Ovšem jmenovala jediný a dala si na něm zatraceně záležet – prý se ohradil staronový šéf komunistů Filip! A tím byly ty protesty odbyty. Klasicky – protestoval komouš!! Zase komouš, takže to hovoří za všechno! Punktum! Pokud by byl někdo chtěl průzkum toho, co si většinově o Hermanově výletu do Norimberku myslí politická scéna, zjevně nebyl žádný problém se zeptat - stačilo pár telefonátů. Viz Parlamentní listy.
Celkem chápu, že disponibilní informační penzum Marcely Augustové a lidí kolem ní nestačí na to, aby na naprosto nesmyslnou a dvakrát v relaci opakovanou Hermanovu repliku o tom, že by rád s Německem dosáhl stejné úrovně vztahů, jakou má Francie, kontrovala poznámkami typu
- Francie neměla žádné odsunuté sudetské Němce
- my postavení Francie s Německem NIKDY dosáhnout nemůžeme, protože prostě jednak nejsme stát velikosti, významu a potenciálu Francie, ale hlavně – nemáme a nikdy nebudeme mít nezávislou a NATO nepodléhající atomovou odstrašující kapacitu! Kterou si Francie zcela jasně drží zejména kvůli tomu, kdyby se vztahy k východnímu sousedovi někdy měly začít zhoršovat. Kdyby, bohužel ministr, Herman a další podobní chtěli pochybovat o tomto mém závěru, pak nechť si obstarají elementární údaje o francouzských nukleárních nosičích a jejich maximální operativní použitelnosti! Většinově stačí právě tak na pokrytí Německa a malý kousek dál.
Ale alespoň základní profesionalitu očekávat rozhodně chci. I od ní.
Například takovou, kterou předvedl minulý týden Lukáš Dolanský při rozhovoru s hejtmanem Haškem. Když ho zpovídal v Událostech a komentářích ohledně focení s Nočními vlky.
Ten rozhovor vzbudil na českém internetu docela slušnou bouři. Původně jsem se k němu nechtěl vyslovovat. A to hned ze dvou důvodů
1 - myslím si, že jde o nepodstatnou blbinu a že máme na krku daleko důležitější věci – například problémy s OKD, kterým bychom měli věnovat daleko více pozornosti
2 - na rozdíl od většiny alternativních kanálů si myslím, že Dolanský, nikoli Hašek, byl objektem manipulace a nefér praktik diskusního partnera. A navíc, že měl ke svým dotazům plné právo.
U tohoto bodu se chvilku zdržím, abych vysvětlil svou pozici. Většina z vás je na straně Haška. A Dolanském vidí svévolného manipulátora. Já nikoli. Myslím si, že pro to interview i pro styl, jakým ho vedl, měl dost dobrých důvodů. Jenže nakonec dopadl jak sedláci u Chlumce a byl za hlupáka.
Ve své přípravě došel jen k bodu, že někdo ve vysoké oficiální funkci se sešel s někým, kdo je mezinárodně dost nekošer (bez ohledu na to zda právem či neprávem) a s tím, že to ten dotyčný nebude umět věrohodně obhájit. A dál se nepřipravoval. Protože si myslel, že to má, tak říkajíc, v kabele.
Nejen, že neměl, ale dostal naprosto ukázkovou lekci z kontaktu s politkáři. Z nichž Hašek, je pravděpodobně po Kalouskovi, vůbec nejprotřelejší a nejkluzčí. Takže na Dolanského uplatnil veškeré triky, kteří takoví jako on, v očekávání nepříjemných dotazů, používají. Počínajíc zdržováním a natahováním času, přes snahu odejít od hlavního tématu na nezajímavé podružnosti, až po připravenou snahu rozhodit totálně dotazujícího se novináře velmi hrubým až sprostým osobním útokem! Čímž mám na mysli, onen okamžik, kdy Hašek obvinil Dolanského ze lži! Kdybych učil budoucí novináře, tak tenhle rozhovor by patřil k tomu základnímu, co bych jim předváděl ve výuce! Jako demonstraci toho, na co si mají dávat pozor. A na základě toho bych se jim snažil vštípit nějaký seznam základních pravidel, jak se připravovat na Hašky, Kalousky a podobné. Jakkoli je to mimořádně obtížné.
Navíc, zpětně jsem, po zvážení všech souvislostí, přesvědčen, že Hašek, kdy už na tu akci s Nočními vlky šel, kalkuloval s odezvou a s tím, že si ho někdo z ČT v hlavních zpravodajských relacích bude chtít „vychutnat“ a měl dopředu připravený scénář i argumentaci. Včetně té věci s nařčením partnera ze lži. A hlavně s klíčovým argumentem – pane redaktore, ti lidé dostali schengenská víza a orgány, které je udělovaly na nich neshledaly vůbec nic závadného, tak proč bych se neúčastnil oficiální pietní akce, na kterou mne oficiálně pozval konzul Ruské federace v Brně?! Všechno měl do detailu vykalkulované předem. S ohledem na zisk hlasů v nadcházejících podzimních krajských volbách.
Lukáš Dolanský se dostal tímhle interview do pozice jednak nepřipraveného Vency Poplety a pro značnou část veřejnosti se stal jen těžce stranickým pseudonovinářem. Toho Vencu Popletu už nezachrání. Ale má dnes po tom Hermanově norimberském úletu, možnost dokázat, že není stranický pseudožurnalista. Nýbrž novinářský vlčák, který prostě jde důsledně po KAŽDÉ stopě a po KAŽDÉM!!!
Takže já očekávám, že si nejpozději do středy pozve do studia Událostí Hermanna a pustí se do něj stejně nekompromisně jako do Haška!
Má k tomu zatraceně dobrý důvod! Jestliže mu vadila účast vysokého českého oficiálního činitele na pietě s těmi, co projížděli Evropou ve stopách svých dědů a navštěvovali jejich hroby v celé východní a střední Evropě, kterou osvobozovali od nacistů, za cenu vlastních životů, pak by mu tím spíše měla vadit účast ještě vyššího českého oficiálního hodnostáře na podniku těch, kteří se na vzniku té války fakticky podíleli!!!
Očekávám to od něj. Pokud nemají mít pravdu ti, co tvrdí, že je vlastně jen poskokem v předem připravené oblbovací pseudozpravodajské relaci. Je to na něm. A na lidech kolem něj.
Doufám, že si Hermana podá. A věřím, že bude tentokrát daleko lépe připraven. Klidně může čerpat z tohoto článku. Kdyby snad nenašel nic lepšího. A nejen to. Ještě mu pár typů přidám.
Herman nepochybně bude zase plkat o dvou věcech
1 - o francouzsko-německém smíření
2 - o té kolektivní vině
To první jsem už pojednal výše. Francie je velmoc a svou nedotknutelnost ze strany historicky fatálního nepřítele si jednou pro vždy pojistila svým nukleárním arzenálem. Teprve až s ním v zádech režíroval de Gaulle onen historický průlom ve vztazích k Německu v červenci 1962 s Konradem Adenauerem. Nic Lukáši Dolanskému nebrání, aby se Hermanna dotázal, kde vidí nějakou paralelu pro současnou ČR, která je hospodářsky naprosto závislá na Německu, s de gaulovskou Francií roku 1962…
Ohledně té kolektivní viny – osobně bych se Hermanna zeptal, jestli si myslí, že by šlo žalovat výrobce automobilů za smrtelné havárie jejich automobilů v letech po druhé světové válce a chtít po nich odškodnění pro pozůstalé tehdejších obětí havárií, které přišly o život jen proto, že tehdejší auta neměly bezpečnostní pásy, tedy dnešní nejzákladnější povinnou výbavu. Je to totiž argumentačně úplně ekvivalentní vykřikovat dnes o nepřípustnosti kolektivní viny hned po skončení II. světové války, jako požadovat pro tehdejší auta současný základní technický standard pro výbavu automobilů dnes!
Ale může být, že by takováhle jednoduchá a přímočará argumentace v této věci připadala (pro mne nepochopitelně) žinantní. V takovém případě mám pro něj záložní variantu – zeptal bych se, bohužel ministra Hermana, na jednoduchou věc – jestli pokládá za nepřístojné omezení na základě kolektivní viny i okupační správu Německa vítěznými mocnostmi s tím, že byla vysazena z platnosti základní občanská práva obyvatelstva, které se muselo, bez možnosti cokoli namítnout, podřídit, kvůli důslednému uplatnění právě kolektivní viny, rozhodnutí okupační správy. Přesně v těch letech, kdy probíhal odsun. A ještě pár let po jeho skončení.
Tohle by na Hermanna mělo stačit. Je to na Lukáši Dolanském. Já si rád tenhle týden počkám, jestli je, jak doufám, novinář nebo jen na provázku voděná loutka. Laťku si rozhovorem s Haškem nastavil sám. Hic Rhodus, hic salta – vlastně Hic Herman, hic salta! Lukáši Dolanský.
Málem jsem zapomenul. V reakci na návštěvu čínského prezidenta napsal bohužel ministr Herman na svém twitteru toto:
Tak jo, už začal dělat…. Řekl bych, že je čas, aby Daniel Herman jako ministr skončil. Sofort!