[Před publikováním tohoto článku v němčině jsem byla jedním německým kamarádem varována, že mě pak dost známých nebude mít rádo, protože moje názory jsou údajně „tak strašně pravicové“. Bohužel to pouze potvrzuje obsah tohoto textu a fakt, že názorová svoboda v Německu (a její tolerance) je velmi nízká a že tamnímu systému se již podařilo to, co před druhou světovou válkou: lid sám omezuje názorovou pluralitu a podporuje státní ideologii. Protože mi vždy šlo a jde o Pravdu a svobodu slova, je to jen další důvod tento text publikovat. Pravda není vždy líbivá, ale její ignorance je cestou slepou.]

Poté, co si naši rakouští sousedé schválili, že volit mohou i šestnáctiletí, konečně se dobrali ke zvolení nového bundesprezidenta: bývalého voliče komunistů, člověka, který dlouhodobě podváděl svoji manželku, a islamofilního ekoteroristu. Potajmu jsem očekávala, že Zelení nějak zařídí, aby mohli volit i domácí mazlíčci (aby ten průměr voličského IQ ještě trochu shodili), leč k vybudování základů suicidálního ekoteroristického neomarxistického státu jim úplně stačila mediální propaganda. Pokud to takto půjde dál, můžeme na svých jižních hranicích zanedlouho očekávat zrod islámského chalífátu.

Výsledky rakouských voleb mě nijak nepřekvapují a dokazují, že evropská kultura se v západních zemích hroutí. A jestli si někdo myslí či doufá, že v Německu soudružka Makrela zatřepe tučnýma ploutvema a zapluje do komunistického důchodu, tak si dovoluji odhadnout, že se mýlí. Nechci být škarohlíd, ale nerealistický optimismus je jako pirátská páska přes oko.

Kolektivní mentalita: „Východní blok” a Západ

Protože jsem v Rakousku i Německu nějakou dobu žila/žiji, nedá mi to, abych to neocementovala. Dle mého názoru je totiž nutné poznat kolektivní mentalitu národa, aby člověk pochopil, proč je systém v zemi takový či onaký a proč v USA vyhraje Trump a v Rakousku Van der Bellen, který chce z Rakouska udělat stát muslimů a gayů (schválně, která skupina přežije).

Osobně si myslím, že většina evropské populace si neuvědomuje propastný rozdíl v mentalitě západních a východních národů. V postkomunistických zemích je společnost složena především ze tří skupin:

1. Z těch, kteří „totáč“ zažili na plný koule a vědí, jak vypadá propaganda a co to je omezování svobody (část o to i nadále stojí)
2. Z vejrostků přelomu let 80. a 90. (jako já), kteří prožili dětství ve svobodě a vlastenectví, o jakých se Rakušákům či Němcům ani nesnilo
3. ze šprťouchlat jen o pár let mladších, která už jsou ale částečně zdegenerovaná západoevropským neomarxismem. Těm říkám ztracená generace.

U našich jižních a západních sousedů je ale společnost tvořena z velké většiny hned několika ztracenými generacemi, které nikdy nepoznaly opravdové neskryté odebrání svobody a jsou vychovávány k poslušnosti státu. Na Západě – mnohem víc než na Východě – lidé díky blahobytu a dlouhodobému vymývání mozků státem zastávají názor, že přenášení zodpovědnosti za život jedince a přenášení rozhodování na stát je naprosto správné.

Pro tyto lidi jsou opravdu FPÖ (Norbert Hofer) nebo Alternative für Deutschland ultrapravicové strany, protože jejich politický střed je de facto ultralevicí, která je pro ně normální – nic jiného nepoznali, neuvažují nad tím. Možná i proto, že na rozdíl od Čechoslováků za bolševika se mají ekonomicky dobře a jejich pozornost je zaměřena na konzum: nemají čas zabývat se politikou.

Zážitky ze života (výsledky neomarxistické propagandy)

V Dánsku jeden spolužák naprosto neutrálně řekl o nějakém pánovi na obrázku v prezentaci „black man“ (byl fakt černej jak bota) a celá třída (Norové, Dáni a směska jiných národností včetně americké profesorky) ztichla. To se přece nedělá, pojmenovávat barvy pravými jmény.

V Rakousku jsem na jedné párty zcela bez jakéhokoli vedlejšího významu laškovně řekla jednomu Turkovi, že je nějakej chcíplej, že je přece Turek, tak by měl sršet energií a „pařit“. Z reakcí ostatních mi bylo ihned jasné, že to se nedělá, poukazovat na něčí původ.

Když jsem při rozhovoru s jedním Němcem poukázala na prostý matematický fakt, že při stávající porodnosti bude Německo zanedlouho muslimskou zemí a že dle průzkumů z jiných zemí kolem 60% muslimů chce zavedení práva šaría (pro všechny!), tak mi odvětil, že to se nestane. Jaký máš argument, ptám se. „To se nestane, to vláda nedovolí.“ Ať žije logika a inteligence!

Pokoušela jsem se pár lidem vysvětlit, že požadavek AfD na dodržování zákonů není „pravicový populismus“, ale s těmito lidmi nelze argumentovat: oni na to odvětí, že „musíme být solidární a pomáhat“. Jedno, že tolerance porušování zákonů vede k rozpadu právního státu. Většina z nich program AfD nikdy nečetla, ale přesto budou tvrdit, že jde o ultrapravicovou populistickou stranu. Takové máme ale i u nás, že…

V Norsku se lidé staví za stát, když rozbíjí institut rodiny a krade děti, protože se ve škole naučili, že stát to myslí dobře a stát vás k tomu šťastnému životu dovede, i kdybyste přitom měli chcípnout. A tak je to správně, soudruzi. Na internetu se Češi a Slováci žijící v Německu navzájem varují, že kvůli sociálce musí mít každé dítě svůj vlastní pokoj, jinak je zle…

To je moje osobní zkušenost s Dánskem, Rakouskem i Německem. Samozřejmě jsem narazila i na lidi nezávisle přemýšlející a inteligentní, kterých je dost, ale bavíme se o kolektivu, o většině, o stereotypu národa a jeho směřování.

Státní propaganda

Tragické je, že v západní Evropě je již několik generací vychováváno ke komunistickým hodnotám a těch, kteří se již neomarxismem nakazili, je zkrátka víc než těch střízlivých ostatních. Stát měl zkrátka více času lidi indoktrinovat a státní propaganda v jejich očích splývá s realitou.

Každý, kdo touží po moci, ví, že výchova dětí je jedním z klíčových prvků. Věděl to Marx a Engels, věděl to Hitler, věděl to i Mohamed. [Das Kommunistische Manifest; Mein Kampf; Korán] V německém rádiu dennodenně slýchám stále dokola pojmy „pravicoví populisté“, „ultrapravice šíří strach a nenávist“… Dříve či později to bez aktivní obrany každý mozek přijme jako „pravdu“. Po zvolení Trumpa dokonce moderátoři v „objektivních“ německých mainstreamových médiích nepokrytě mluvili o konci světa, katastrofě atp. Celé je to vyšperkované tím, že se vysílají i pořady, kde se o nutnosti objektivity mluví – ale vždy to skončí tak, že „objektivitu si musíme udržet, ale pravicový populismus nesmíme připustit, protože ten je špatný“. Občas mám v autě strach, že to naklopím do příkopu, jak jsem mimo z toho, nakolik se vysílání v německých rádiích podobají někdejší komunistické propagandě. Průměrně inteligentní člověk, který nikdy nezažil komunistické praktiky, nemá šanci takto převlečenou propagandu rozluštit, natož aby si uvědomil zneužívání slov „pravicový“ a „populismus“, o jejichž významu nemá ani páru.

A tak převládá myšlení, že muž by v rámci rovnoprávnosti měl být s dítětem doma (to je v Německu normální), žena musí honem honem zpět do práce a všechny kultury jsou si rovny – i islám, který jasně klasifikuje ženy jako podřadné bytosti. Všichni jsou si rovni a všichni jsou stejní – hlavně neotvírat oči, nedejbože na to upozorňovat. Vše je relativizováno a staré pořádky jsou rozbíjeny srpem a kladivem. Neomarxistické hodnoty jako vymalované.

Ignorance, nevzdělanost a emocionalita

K dlouholeté státní propagandě lze ještě přidat fakt, že většina lidí není schopna nezávislého, kritického myšlení, o politiku se aktivně nezajímá a islámské texty nečetli, a tak prostě není důvod „šířit strach a nenávist“. Jedna rakouská známá s FB plným „Refugees welcome“ se mě tuhle naprosto naivně zeptala: „A jsou v islámských textech fakt tak špatný věci?“ Nevěděla jsem, jestli jí udělat sáhodlouhou přednášku o islámských zvěrstvech nebo ji plesknout Koránem přes vítačský ksichtík. Tak hlavně, že ví, koho vítá.

Mnoho vítačů jsou lidé, kteří mají nerozpoznaný problém s emocionalitou a sebepřijetím, aniž by si to racionálně uvědomili. Tento problém pak potlačují konáním takového „dobra“, které je zrovna v módě: podporováním invaze. Bohužel to není řešení ani pro toho samotného člověka, protože každý z nás je v prvé řadě zodpovědný sám za sebe a za své nejbližší okolí. (Proč Syřani? Není v Evropě dost lidí v nouzi?)

Ale takoví jsou v celé Evropě.

Proletáři všech zemí, vyližte si p***l!

A tak se nevzdělaní lidé, kteří nikdy nečetli jediný islámský text a nemají tušení o vlastní neomarxistické nákaze, radují nad ničením vlastní země a kultury – nad volbou Van der Bellena.

Nadějí zůstává fakt, že jakýkoli levicový systém usilující o vytvoření ideální společnosti skrze omezování svobody jedince je systém násilný a umělý. Nepřichází přirozeně, jde proti přírodě, a tudíž není schopný přežít. Jde o to, jak dlouho bude umírat.

Dovětek:

Tento text nemá být v žádném případě pochopen jako kritika národů jako takových, nýbrž jako kritika státních systémů. Byl napsán, protože mám Rakousko i Německo i s jejich tradicemi tak ráda a protože nám jako Evropanům nesmí být lhostejné, co se děje u našich sousedů.