Některé byly uděleny zločincům, kteří si je sotva zasloužili, jindy se zas dostali na svobodu vrazi, kteří pak páchali další zločiny. Připomeňme si ty nejkřiklavější případy.

Případ smrti 17měsíčního dítěte

Havel například udělil v roce 1999 milost 27leté Petře Teclové, matce, která byla o dva roky dříve pravomocně odsouzena ke třinácti letům vězení za trestný čin vraždy svého sedmnáctiměsíčního syna Davida. Teclová vraždu nikdy nepřiznala. Podle svědectví řady lidí působila po smrti svého dítěte, které umíralo několik hodin bez pomoci a v mučivých bolestech s řadou vnitřních zranění, jako by z ní spadlo tíživé břemeno.

Během soudního procesu postupně svalovala vinu na nešťastnou náhodu, na svého otce a na svého druha, otce dítěte. Psychologický posudek o ní hovoří jako o ženě s absencí citového vnímání, s psychopatickým vývojem osobnosti, o citové chudosti a tvrdosti.

Muž, který chtěl vidět krev

Druhým případem sporně udělovaných milostí je 35letý Zdeněk Rangl, kterého se svého času obávali snad všichni vězni v českých kriminálech. Psychiatři u něj objevili úchylku, která se projevovala jeho častými útoky na spoluvězně. Rangl ještě jako mladistvý v dubnu 1986 se pokusil zabít spoluvězně ranou kladivem do hlavy. Během agrese u něj došlo k poluci. "Nikdy jsem předtím takový pocit rozkoše nezažil. Šlo mi o to vidět ho krvácet a chcípat. Když mu tryskala krev, bylo mi dobře u srdce i celkově."

Následoval převoz do psychiatrické léčebny a další útoky. Rangl zdůvodnil svou agresi sadistickými sny a touhou vidět, jak teče krev. Roky, které měl strávit ve vězení postupně rostly, v roce 1990 mu však část trestu umazala amnestie. Povzbuzen, požádal v roce 1993 prezidenta o milost. Ministerstvo spravedlnosti ji na základě odborných expertíz, zaměřených hlavně na Ranglovu psychiku, nedoporučilo.

Vraždil na útěku

Kancelář prezidenta republiky názor ministerstva ignorovala. Jana Chalupová, ředitelka útvaru pro styk s veřejností, viděla Rangla jako oběť represivního systému: "Bachaři se na něho zaměřili víc než na jiné vězně a k agresi ho v podstatě dohnali." V roce 1994 mu byl prezidentem republiky prominut zbytek trestu. Až do října 1996 pobýval v psychiatrické léčebně. Po propuštění napáchal sérií vloupání do domů škodu za několik miliónů. Před policií utekl do ciziny. Pět měsíců od propuštění v Německu usmrtil několika ranami kladivem zezadu do hlavy 66letého německého občana. Když byl Rangl v dubnu 1997 zadržen v Čechách, vraždu doznal. Dostal souhrnný trest 24 let vězení ve věznici se zvýšenou ostrahou.

Vražda manželského páru

Veřejně přetřásanou kauzou bylo též omilostnění 37letého Zdeňka Růžičky, odsouzeného pravomocně v červnu 1997 za dvojnásobnou vraždu k sedmnáctiletému trestu vězení. Růžička podle soudu ubodal v lednu 1992 65letého Ladislava Pince a jeho 54letou manželku několikrát uhodil lopatou tak, že ji zlomil páteř v oblasti krku. Růžička se nikdy k činu nedoznal. Byl však usvědčen svým komplicem, jeho nepravdivé a vykonstruované alibi jiní svědci před soudem vyvrátili, soud využil i další nepřímé důkazy. V prosinci 2000 však dostal Zdeněk Růžička od prezidenta republiky milost.